|
Je těžké odpouštět..
|
Ještě se neohlédnu v obavách,
že duše bloudí mezi světy,
pro tanec šílenství a skrze vykoupení
a někde tam, za rohem smutku,
mě neustále čeká strach.
Na cestu oblékla sis bláznů šat
a strangula ti hrdlo ozdobila,
nachový pudr v lítosti
naposled na tvé hříchy spad.
Jak poznat bych tě chtěla,
v zavřené knize nedokážu číst
a o skleněnou mříž se prosba roztříštila
já odpustila jsem ti již,
jen bát se nikdy nepřestanu,
maminko má, to ty víš...
že duše bloudí mezi světy,
pro tanec šílenství a skrze vykoupení
a někde tam, za rohem smutku,
mě neustále čeká strach.
Na cestu oblékla sis bláznů šat
a strangula ti hrdlo ozdobila,
nachový pudr v lítosti
naposled na tvé hříchy spad.
Jak poznat bych tě chtěla,
v zavřené knize nedokážu číst
a o skleněnou mříž se prosba roztříštila
já odpustila jsem ti již,
jen bát se nikdy nepřestanu,
maminko má, to ty víš...
26.04.2015 18:51
Sám se snažím vždy oddělovat literaturu od reality, ale toto je vskutku hodně sugestivní...
a po technické stránce velmi dobré.
a po technické stránce velmi dobré.
26.04.2015 15:53
Orionka: Moc děkuji. Vynechám "to",taky mi to v tom místě moc nesedělo. Nejdřív jsem měla čárku a pak jsem ji zase vymazala. Nebyla jsem si jistá.
26.04.2015 14:55
Páni, to má sílu. Nevím, jestli všechno chápu správně, ale asi je to hodně osobní. Jenom drobnost - první verš bych rozdělila čárkou, případně vynechala "to".
26.04.2015 14:27
vanovaso: Děkuji za zastavení Vanu. Je to prožitý a je to napořád a už nesmazatelný.
26.04.2015 13:51
Je v ní vše...a možná ještě víc...hlavně smutek a bolest, a ten strach...je mi smutno z tvé básně, protože mi nepřijde jen jako fikce... a vlastně není co dodat...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.