|
|
Po šíji se jazyk plazí,
vede rty šeptat uchu,
ve vlastní kůži nazí,
střípků těla plnou ruku.
Horký polibek na víčka,
za nimi v krajkách obrazy,
na nitích hedvábných hvězdička,
k ní touha po kapkách dorazí.
Prsty po bocích na harfu hra,
a tichý vzdech vzdouvá hruď,
točí se svět a všude tma,
vážně už musím, buď jak buď.
vede rty šeptat uchu,
ve vlastní kůži nazí,
střípků těla plnou ruku.
Horký polibek na víčka,
za nimi v krajkách obrazy,
na nitích hedvábných hvězdička,
k ní touha po kapkách dorazí.
Prsty po bocích na harfu hra,
a tichý vzdech vzdouvá hruď,
točí se svět a všude tma,
vážně už musím, buď jak buď.
Hm, díky anonymnímu dni jsem objevila moc hezké básně, to je tím že člověk moc nečte nováčky, poučení že je mám občas projít, máš tam moc příjemná slovní spojení a celkově zní něžně, romanticky, ale smyslně
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Milovací : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : miLenka
Předchozí dílo autora : Lehce erotická
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Raphael [18], LucasBun [15], Rico11 [14], incompris [14], taron [14], Akaren [13], jaroslav [12], Olivka [11], markky [9]» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX

