|
...
|
Proletí křídla proletí
bez citu v každém z nás
prokletí
hloupý čas
bez řádku z dopisu
co nelze číst
z obrysu
náhrdelník citu
polibek navrací
vítr obrací
nedosněné sny
v náručí
co tolik věří
jen slepě důvěřuje
bez citu v každém z nás
prokletí
hloupý čas
bez řádku z dopisu
co nelze číst
z obrysu
náhrdelník citu
polibek navrací
vítr obrací
nedosněné sny
v náručí
co tolik věří
jen slepě důvěřuje
01.04.2015 04:49
Timothy A. Postovit
Až po 'polibek navrací' se báseň zdá být svěží a plynoucí - pak jakoby se v ní něco zlomí..
31.03.2015 21:36
Zajímavé, čtu a napadá mě..
Když křídla tmou proletí
já nezvládnu v Tobě číst
to bude mé prokletí
tím buď si zcela jist..
Když křídla tmou proletí
já nezvládnu v Tobě číst
to bude mé prokletí
tím buď si zcela jist..
31.03.2015 17:10
Líbí se mi to, ač mi to rozum příliš nebere. Dobře mu tak :D
Prostě mám z toho fajn pocit...
Aha, to bude asi tou "slepou důvěrou"...
Prostě mám z toho fajn pocit...
Aha, to bude asi tou "slepou důvěrou"...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.