Racku, racku v chladu skal
svého stínu si se vzdal
křídly větru dech si vzal
oheň slunce v moři vzplál.
Pokřtěný mořskou pěnou
bělost svou vznešenou
z tříště vody vzedmutou
proč schováváš za oponou.
Křídla tvá tak sněhová
kéž povstanou zas z popela
píseň perutí kouzelná
ať probudí mě z mého sna.
svého stínu si se vzdal
křídly větru dech si vzal
oheň slunce v moři vzplál.
Pokřtěný mořskou pěnou
bělost svou vznešenou
z tříště vody vzedmutou
proč schováváš za oponou.
Křídla tvá tak sněhová
kéž povstanou zas z popela
píseň perutí kouzelná
ať probudí mě z mého sna.
Ze sbírky: Když ulétnou rty
17.03.2015 21:29
LUKiO: nějak mě nenapadá jak ty básně nazvat a proto 13 (je třináctá kterou vkládám)
Komplikované to není, já to chápu ;)
Komplikované to není, já to chápu ;)
17.03.2015 20:13
První strofa docela zajímavá, zbytek moc komplikovaný. Ve finále za čtyři. Co tím chtěl básník říci? Že pátek 13. nestál za nic? Či co? Proč 13?
17.03.2015 11:26
Ignácius J. Reilly: tak takhle jsem to nepobrala.. já hned byla v divadle.. :)
17.03.2015 11:25
Amelie M.: jo aha, ale to je jako opona z tříště vody ... ;) asi to budu muset poupravit
17.03.2015 11:03
Ignácius J. Reilly: samozřejmě! :) pocitově mi to tam nesedí.. v podstatě jsi si v celé básni vystačil s přírodou a najednou je tam "opona", která mi to kazí..
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.