Tuhle básničku jsem nějak neuměla pojmenovat:)
přidáno 15.10.2007
hodnoceno 3
čteno 1879(16)
posláno 0
Tvé dlaně,které jsem kdysi na svém těle měla,
Byly silné, byly moje, já Tě chtěla….

Pak jiná odvábila Tvoje srdce,
Mě zbyly oči pro pláč,jen slzy plodily,
Přála jsem Ti to, milovala jsem Tě přece,
A bolest a stesk se v mém srdci kupily.

Teď jsi zase se mnou,
Strach obestírá moji duši,bojím se,
Můžeme společně dál jít ve dvou,
Je to jak jít sama po římse.

Mít strach z velkého pádu,
Jet jak lodí,padat z vodopádu.

Teď ale pochybnosti stranou,
Moje srdce pro Tvé bije,
Je to pro mě věcí danou,
Venku prudký déšť, stále lije.

Miluju Tě, tím to je,
Že Ti stále věřím,
Protože ten kdo miluje,
Neutíká k otevřeným dveřím.

Miluji Tě miláčku
přidáno 15.10.2015 - 22:20
Obsah vítězící nad formou? V 17ti letech lze pochopit, stejně jako ten Tvůj nick! Haf! :-p
Jen bych asi váhal věřit někomu, kdo už jednou zradil...:-)
přidáno 16.10.2007 - 10:10
Souhlasím s Mirem...ale jako vyznání pro milovanou osobu určitě potěší...:)
přidáno 15.10.2007 - 20:27
Na básničku je to snad až moc kýč.
Rýmy jsou až moc ohrané (měla-chtěla;pádu-vodopádu) a postrádá to rytmus a ta velká písmena na začátku každého řádku jsou taky docela mínus.
Jinak omlouvám se za kritiku, ale když už jsem to přečetl, tak to jinak nešlo... hodnotit nebudu, nevím, co bych tam měl zadat za číslo... =D...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Dětství
Předchozí dílo autora : Smutno

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming