|
divoké
|
Slepená slova v zavěji hlouposti
křičím své něžnosti
je mi tak šestnáct ,ne o moc více
ještě v té kráse hoří nám svíce
nemlčí těla,natož pak hříchy
počítají
Poslouchám srdce ,co tady tluče
krása je vteřina,co nám už neuteče
že unaveně hledím do poháru
citu...z tvého požáru
a zkamenělé vzdechy
procitají
Začínám hledat ozvěny citu
když ve svitu
potkám tvé svítání
a na ňadru znamení
bez pochyby
uzrají
křičím své něžnosti
je mi tak šestnáct ,ne o moc více
ještě v té kráse hoří nám svíce
nemlčí těla,natož pak hříchy
počítají
Poslouchám srdce ,co tady tluče
krása je vteřina,co nám už neuteče
že unaveně hledím do poháru
citu...z tvého požáru
a zkamenělé vzdechy
procitají
Začínám hledat ozvěny citu
když ve svitu
potkám tvé svítání
a na ňadru znamení
bez pochyby
uzrají