|
Tak trochu s nadsázkou...
|
Jak snadné je podlehnouti
nádhernému svádění,
v labyrintu lásky zbloudit,
milovat až k zbláznění.
Láska ti nasadí
růžové brýle,
uvnitř tě naladí
na něžné chvíle.
K tomu přidá křehká křídla,
abys mohla létat.
Jsi tak zblblá, že se neptáš,
kdo tě bude chytat,
až poletíš střemhlav dolů...
Brýle budou na kusy.
Jak dlouho tě ještě budou
bavit tyhle pokusy???
nádhernému svádění,
v labyrintu lásky zbloudit,
milovat až k zbláznění.
Láska ti nasadí
růžové brýle,
uvnitř tě naladí
na něžné chvíle.
K tomu přidá křehká křídla,
abys mohla létat.
Jsi tak zblblá, že se neptáš,
kdo tě bude chytat,
až poletíš střemhlav dolů...
Brýle budou na kusy.
Jak dlouho tě ještě budou
bavit tyhle pokusy???
Ze sbírky: Duše píše... básně
26.12.2014 21:48
Jo, krásné je to, k nezaplacení, ale ty konce mnohokrát tvrdé, a přesto do toho jdeme mnozí znovu :-)) moc hezky napsané )
26.12.2014 10:16
Zamila
Pěkně znělá báseň :-) A oceňuji i užitá pro mě v poezii nepoužitelná slova :-D PS: Člověk to holt bude furt a furt zkoušet, srdce nesrdce ... Jsme strašní sebemrskači.
25.12.2014 19:22
Některé věci se opakují. Víc než by leckdy bylo zdrávo. Například takové ty příběhy před kterými jsme byli varováni. Víme, že špatně skončí, přesto si je sami s radostí znovu prožijem.
(úvod z jedné mé rozepsané detektivky)
(úvod z jedné mé rozepsané detektivky)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.