V hlubinách vesmíru....

Řítí se čas v hlubině vesmíru
pozdraví slunce v šatech na míru
tu kreslí myšlenku v písku
jen úsměv prázdna,a obelisku

Jen robinson svého prokletí
jen slova v záři světla proletí
mrtvá je planeta
planeta bez života

Všechno padá na ta bedra
Umírá z pocitu,a vedra
když Adam po životě šili
Pro pocit,Pro Evu...tu chvíli

Jen lháři dál se dívají na nevšednost
mají v sobě víru,věrnost
jen hřích z těla
planeta se rozevřela

Potom ozvěny světa
dál se jak had splétá
kde je vše a kdo je víc
Jaké to bylo dřív...

Když běžel čas,nekončící
ozvěny vzpomínek,Vraždící
svou vzdálenou díru
V hlubinách vesmíru.