Zahrada

ŽblaBuňka: Děkuji

můj kontakt s nekonečnem jsou zahrady, vlastně s nekonečným přítomnem ;o)))
příjemné počtení

Jiří Turner: Asi máš pravdu, že se ti mi to jenom zdá.

Děkuji, metafora zahrady je jakousi mojí souputnicí. Ty zahrady jsou jakousi alegorií...světa, života... co já vím... :)

Krásná metafora. Připomnělo mi to, jak jsem kdysi chodila na přednášky z psychologie a pan profesor vždycky říkal: vaše mysl je jako zahrada, musíte se o ni starat, pěstovat si krásné květy a nenechat zpustnout. Ale já mám pro zpustlé zahrady taky slabost :).

Nedávno jsem zde diskutoval a psal jsem něco podobného, co ty. I já mám rád verše, u kterých mám pocit, že forma je kvůli obsahu a ne obráceně. Psal jsem kdysi i ve volném verši, ale snad věkem se vracím k takové té klasice 1. pol. 20 století :). Ale třeba je to přechodné.
Každopádně děkuji.

Moc pěkné obrázky podněcující fantazii - a ano, ten závěr je prostě vynikající. Jenom, ale to je čistě můj osobní pocit a problém - tvé básně (a tahle obzvlášť ) na mě působí často snad až příliš uhlazeně. To je vlastně na jednu stranu dobře. Není tomu vůbec co vytknout. Na druhou stranu se musím přiznat, že dílka o něco méně učesaná mě přitahují ještě o malinko víc. Každopádně je to povedené. Taky trpím vášní k zahradám, takže jsem si hezky zasnil. Díky ti za to :-)

Ailin: děkuji, zahrady, to je moje a zpustlé nejvíce.

Moc se mi líbí zvlášť ten poslední verš: "Zahrada můj kontakt s nekonečnem." Taky takhle vnímám některé zahrady... většinou spíše ty "zpustlé" - navrácené přirozenosti...

elisza: Děkuji, to se ti jenom tak zdá

Připadá mi lehce pochmurná, když si tu zahradu představím.
Krásná báseň.

Lenča: děkuji

vanovaso: děkuji

Nádhera. Famózní závěr :)

moc pěkná, takové mám ráda...

ta"jemna": děkuji

má to atmosféru - pěkné