japato?

holka z poličky
před vitrínou trne
ocelot za cintorínem
rozšiřuje břehy časákem

pohozen k obroušení
nástřel zvětralému tichu
protáhne koutky kopírky
útěk posvěcený účtem

zkornatělými částmi času
křupat pod zbídačeným nebem
s dobrovolně ucpanými smysly
překulit se přes nejostřejší špic

zrezlými rty drmolit šupiny
kouře odraženého od zvuku
plastikových pavučin
za jedním z mnoha světýlek

vedoucím k nudě
v břiše vysavače
osa osamocení
ještě né prosím

dusivou spletí šeď tě vtáhne
rozpáraného párami z východisek
krajina bez pořádných skal
složí se až sakum