Dívka, která ztratila směr

Dvacet stříbrných v kapse
a stéblo trávy v puse
a slunce mi svítí do očí

Dvacet kopretin nesu
ani nevnímám rosu
co mi hladí nohy při chůzi

Jsem šťastná
protože existuju
a tak…

Moje krev má dvacet let
a prožívám zvláštní střet
s vizí světa u mých nohou
Ale
co když minula jsem střed
život se v půli mých vět
zastaví a zmizí do ztracena…

Dívko co ztratila si směr
vše co chceš z lůna ber
nebuď sobě nevěrná!

Jak květiny uvadnou
ženy schnou potom žalem
a křivda zapíše stesk do tváře
po tom
jak patřil jim svět
jen svým dětem budou pět.

Život ti ještě veme chlapů
snů a iluzí!
Způsobí ti tisíc děr,
jen se nechoď dovnitř dívat.
Nebo, dívko, ztratíš směr...