 03.10.2014 0 926(6) 0 |
Stojím uprostřed lesa. Sama..
Na sobě mám potrhané věci. Snažím se popadnout dech, ale při pomyšlení na to, že mě dohání, se znovu dávám na útěk. Jsem pevně rozhodnuta mu tentokrát nadobro utéct.
Běžím stále rovně. Větve stromů mě šlehají do noh a tváře, ale to je v tu chvíli ta nejmenší bolest. Snažím se najít cestu, dům..civilizaci. Vlastně ani netuším, kde jsem. Byla jsem u něho přes 5 let. Tolik let hladovění a strachu, ale věděla jsem, že nastane tento den.
Nikdy jsem se nesmířila s tím, že budu do konce života uzavřena v místnosti staré, opuštěné chaty, někde uprostřed ničeho.
Stalo se mi to, když mi bylo deset let. Vypadal mile a přátelsky..ale to jen do chvíle, než mě odlákal do boční uličky, tam naložil do dodávky a odvezl mě od mé rodiny..Jak moc se mi po nich stýská. Chybím jim ještě? Poznají mě? Hlavou se mi honí plno myšlenek, ale ihned se vzpamatuji. Na to teď není čas. Nejdůležitější je dostat se pryč.
Stále se otáčím s pocitem, že je za mnou, připraven mě zbít a odtáhnout zpět do chaty.
Tentokrát NE! Už to nedovolím..Utíkám stále rychleji..dech se mi zrychluje..Teď nebo nikdy...
Najednou se zastavím..je předemnou..
Na sobě mám potrhané věci. Snažím se popadnout dech, ale při pomyšlení na to, že mě dohání, se znovu dávám na útěk. Jsem pevně rozhodnuta mu tentokrát nadobro utéct.
Běžím stále rovně. Větve stromů mě šlehají do noh a tváře, ale to je v tu chvíli ta nejmenší bolest. Snažím se najít cestu, dům..civilizaci. Vlastně ani netuším, kde jsem. Byla jsem u něho přes 5 let. Tolik let hladovění a strachu, ale věděla jsem, že nastane tento den.
Nikdy jsem se nesmířila s tím, že budu do konce života uzavřena v místnosti staré, opuštěné chaty, někde uprostřed ničeho.
Stalo se mi to, když mi bylo deset let. Vypadal mile a přátelsky..ale to jen do chvíle, než mě odlákal do boční uličky, tam naložil do dodávky a odvezl mě od mé rodiny..Jak moc se mi po nich stýská. Chybím jim ještě? Poznají mě? Hlavou se mi honí plno myšlenek, ale ihned se vzpamatuji. Na to teď není čas. Nejdůležitější je dostat se pryč.
Stále se otáčím s pocitem, že je za mnou, připraven mě zbít a odtáhnout zpět do chaty.
Tentokrát NE! Už to nedovolím..Utíkám stále rychleji..dech se mi zrychluje..Teď nebo nikdy...
Najednou se zastavím..je předemnou..
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zapomenuta : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Nepotřebné Slunce
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Fry68 [16], Hanaka [15], casa.de.locos [12], Luciferek [8], nana27 [8], Kýcek [1], MGM [1]» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
