|
Znám lidi, kterým cukr nedělá dobře. Jsou pak hyperaktivní a stokrát dokola omílají jednu věc, až z toho všem v jejich okolí třeští hlava myšlenkami na vraždu tupým předmětem. To jen tak na okraj. Báseň je ta nejklišoidnější rýmovačka, kterou jsem kdy (v matice) složila - na rozdíl od spousty básníků se mi o osobním životě píše nejhůř.
 24.09.2014 2 1392(16) 0 |
jsi moje letní slunce
rozpálené pražce
mraky letící oblohou
hvězdy padající srpnu do dlaní
jsi fialové svítání
po probdělé noci
jsi zrající ostružiní
a hudba kolotočů
bzučící úly
a medové plásty v nich
ráno se ale brouzdám jinovatkou
brzo tu bude sníh
tak sbohem, má sezónní lásko
pohřbím tě pod slovy
ať nespálí tě mráz
možná že na jaře
rozkveteš s jabloněmi zas
rozpálené pražce
mraky letící oblohou
hvězdy padající srpnu do dlaní
jsi fialové svítání
po probdělé noci
jsi zrající ostružiní
a hudba kolotočů
bzučící úly
a medové plásty v nich
ráno se ale brouzdám jinovatkou
brzo tu bude sníh
tak sbohem, má sezónní lásko
pohřbím tě pod slovy
ať nespálí tě mráz
možná že na jaře
rozkveteš s jabloněmi zas
Ze sbírky: Dopisy modré lišce
24.09.2014 - 19:13
Gudbáj : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : konstelace návratů
Předchozí dílo autora : podzimní elegie v modré
