...
 10.08.2014
7
1234 (10)
0
Zase jsem četl Tvé básně,
byl jsi mě otcem veršů,
nosil jsi úsměv v košíku
a stín měl z kapradin.

Kreslím si prstem v písku
jak v dávných mapách,
do snopů skládám vzpomínky.

Z polí se ztrácejí klasy,
tůně vysychají,
jen v sadech a vinicích roste krása.

Zas se mě vrátíš, budem ji trhat
a vonět budeš levandulí.
 14.08.2014 20:38
TaroN ... :-)
 14.08.2014 20:37
Tarot ... vnímáš ... děkuji ... vážím si toho
 14.08.2014 10:16
moc na stylizaci nejsem, ale souhlasím se Zamilou, jinak souzvučím i dále s ostatními, první sloka je bomba, druhá navozuje dále nostalgicitu, třetí dává naději, že se jednou všichni sejdem? Tady, nebo tam, je to jedno...

každý jsme ztratili své nejbližší, své učitele, své milované...
jejich vůně se nedá zapomenout a je právě tak uklidňující jako vůně levandule...
 12.08.2014 12:28
 Zamila
Pěkná :-) Až na to "mě" ... ;-)
 11.08.2014 18:11
Něčím mě zaujala, snad ta lehká melancholie a vůně levandule, čtu ji dokola, možná ano není dokonalá, ale nevím čím takže vlastně je tak zvláštně light hezká
 11.08.2014 00:17
... přemýslím, dobrý postřeh, ještě si to v sobě projdu ... Díky
 10.08.2014 22:57
 Devils_PIMP
MaPi prvni sloka je delikateska - proc jsi pak zacal hrat jinou notu? Jinak ostatni je velmi hezke

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.