Cesta životem

Narozen do světa bez špetky účasti,
nezbylo mi jiného než zvolit vlastní cestu.
Donucen vyrůstat bez naděje, bez lásky,
můžu jenom spínat ruce v prázdném gestu.
Lidé co jsou slepí mě vedou skrze labyrint,
hluší zase učí mě znát hudby krásu,
kreatury bez srdce učí mě jak milovat,
u koho má člověk hledat svoji spásu?
Kdo uslyší můj křik, co dere se mi z hrdla?,
kdo naplní můj život, co zmítá se v chaosu,
stopy vryté ve sněhu mě vedou němou alejí,
vzdávám se vší naděje beze špetky patosu.