A prší

shane: díky, že má díla nepřehlížíš...

vanovaso: vanovaso:
Nádherná pocitovka psaná srdcem čistou spisovnou vanovasovštinou!;-)

Já znám ta smutná kalná rána,
kdy ticho křičí ze všech stran,
nahoře otevře se brána,
déšť pocitů - já vzpomínám...

Vzpomínky hladí duši moji,
k pohádce klíč mám v dlani zas,
představy krásné bolest hojí
a touhou rozvoněl se čas...

Toužím zvrátit koloběh světa,
v dlani dlaň vstoupit do něj v ráz,
k štěstí postačí prostá věta:
"Mám Tě rád!" toužím slyšet zas...

Meluzina: no vidíš, Meluzino, jak je vše relativní, ta báseň, dá-li se o ní tak mluvit, vlastně ani není o děšti jako takovém -jen pomyslném a proto je tam právě tak důlěžitá pasáž ,která tebe vůbec nezaujala - o tichu hrobovém, o výkřicích nejtišších,... a ta koláž, není jen ledajaký obrázek, je to koláž , která vyjadřuje zase tu poslední pasáž - čekání , doufání a pohled v nový život,v nové věty, v nová slova ... tak asi -- ale tak to je, v básních, a proto často nechápu , proč se tu rozebírají obsahy básní, kterým většina nemůže ani rozumět, protože jen básník ví , co tím chtěl - co tím říká, a třeba si to říká jen pro sebe... a ostatní v tom najdou své nebo taky nic, a to je myslím, to správné - není to matematika, kde je vše jasné ...
já když nějaké básni nerozumím nebo se mi nelíbí ,nechám ji být, on se v ní najde někdo jiný...

oslov radek: děkuji

Ten obrázek mi připadá k básni poněkud nadbytečný (až kýčovitý). Báseň je souhrou pocitů. Snad jen ta pasáž kolem ticha mi tak úplně nesedne. Naopak se mi velmi líbí popis deště a také poslední odstavec.

líbí