...
přidáno 11.07.2014
hodnoceno 1
čteno 1026(3)
posláno 0
Zase mě kousek života přeběhl přes cestu,
od severu se polární záře tlačila na jižní kříž,
a lodě, mé lodě natáhly plachty, jak umějí jen rackové,
nebylo kam utéci.

Bouře přicházela a ticho jí bylo bratrem,
v očích mých mužů panenky hrály kostky se strachem,
to ticho, dělalo z námořníků děti,
zůstaly jen stíny.

Vydali jsme se na moře plout a našli v něm věčné přátelství,
bylo léto horké i pro oceán a zbývaly jen chvíle,
to ticho začalo z mužů rvát údy,
vzalo si nás všechny.

Jen dubový kříž z lodi směřoval dál k jihu,
jako zrcadlo toho na nebesích.
přidáno 19.11.2014 - 17:10
čtu ji už potřetí.. a nabývá pro mě stále hlubších rozměrů.. je úžasná :-) některá přirovnání nemají chybu.. "v očích mých mužů panenky hrály kostky se strachem"..

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jižní kříž : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Korálky
Předchozí dílo autora : U dobré naděje

» narozeniny
marshal [15], rum.em [15], Fabulos [14], Ellie [14], Mitch Rowbrindger [11], Rusalka [11], Atti [9], Stínová holka [9], Kelaira [7], Tyra(nka) [3], Glorie [2]
» řekli o sobě
prostějanek řekla o Severka :
Hvězdička bez hvězdných manýrů... občas létavice nebo kometa... a dost často Sluníčko :)... a to, že přijde někdy noc ... to se musí stát... ale je statisticky dokázáno, že slunce vyjde každé ráno... ;) takže přeju krásné východy :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

Wprices.com

Životní náklady - Všechny ceny na jednom místě

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming