...
přidáno 11.07.2014
hodnoceno 1
čteno 762(3)
posláno 0
Zase mě kousek života přeběhl přes cestu,
od severu se polární záře tlačila na jižní kříž,
a lodě, mé lodě natáhly plachty, jak umějí jen rackové,
nebylo kam utéci.

Bouře přicházela a ticho jí bylo bratrem,
v očích mých mužů panenky hrály kostky se strachem,
to ticho, dělalo z námořníků děti,
zůstaly jen stíny.

Vydali jsme se na moře plout a našli v něm věčné přátelství,
bylo léto horké i pro oceán a zbývaly jen chvíle,
to ticho začalo z mužů rvát údy,
vzalo si nás všechny.

Jen dubový kříž z lodi směřoval dál k jihu,
jako zrcadlo toho na nebesích.
přidáno 19.11.2014 - 17:10
čtu ji už potřetí.. a nabývá pro mě stále hlubších rozměrů.. je úžasná :-) některá přirovnání nemají chybu.. "v očích mých mužů panenky hrály kostky se strachem"..

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jižní kříž : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Korálky
Předchozí dílo autora : U dobré naděje

» autoři online
Dandy
» narozeniny
wonderful [16], NikolletkaDeer [14], Honiik [11], Rächer [11], petsyk [10], Rainbow [9], Camila [8], PetraJelinkova [8], Vysoký dloouhán [7]
» řekli o sobě
kmotrov řekl o Yana :
Ve své tvorbě se umí se obrátit naruby (tak, že to co je uvnitř, je vidět zvenčí) až to vyrazí dech. Je věčnou dívkou a věčnou mámou, byla taková vždy a na vždy taková zůstane.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku