Jen ty ...

Sleduji, jak se mění mé písmo.
Tak.
A pak zase jinak.
Vykašli se na ty naděje,
stejně to nikomu neprospěje,
sám víš, že to ve mě prostě je,
jen to nikdy nedospěje ...
Chci své divné nálady,
co mi nejdou do hlavy,
jsou plné lásky a smetí,
sprostejch slov a mrtvejch děti ...
Jsou plný zvratků a utrhanejch pocitů,
tak už mě nech!
Proč už dávno nejsi tu ... ?


Posmrkej všechny svý jahodový sny,
nesnaž se lhát mi, jak chutnaj mý rty,
přestaň mi pokládat nechutné otázky,
přestaň mi přivazovat osobní provázky,
nebudu dělat, po čem tak toužíš!
Stejně to ale každý den zkoušíš ...


Chci se rozbít ...
... budeš mě u toho držet za ruku?


Nedýchám, ale vydechuji,
netoužím, ale pociťuji,
necítím, ale potřebuji,
neprosím, ale otravuji ...
Nepotřebuji tě! ...
Vrať se ...