Vzbudím se vpřostřed noci a
prší,
kap, kap,
kapky deště napájí kořínky mých vzpomínek.
Zavírám oči a
pomalu se nechávám unášet...
soukromou povodní nostalgie.
Zaplavuješ,
zaplavuješ místa, jež ve mně dávno vyschla,
kap, kap.
Dech,
její dech,
vdechuje naději mým dalším svítáním.
Prší,
z venku se ozve hlas,
kap...kap...
bdím.
prší,
kap, kap,
kapky deště napájí kořínky mých vzpomínek.
Zavírám oči a
pomalu se nechávám unášet...
soukromou povodní nostalgie.
Zaplavuješ,
zaplavuješ místa, jež ve mně dávno vyschla,
kap, kap.
Dech,
její dech,
vdechuje naději mým dalším svítáním.
Prší,
z venku se ozve hlas,
kap...kap...
bdím.
14.05.2014 11:38
Bezvadná... ten začátek s kořínky vzpomínek je úplně nejlepší. Když přemýšlím nad tím, proč tam máš jednou druhou osobu a pak třetí, nevím, jestli jsem tam nenašel něco, co tam být nemá. Každopádně se mi tahle rovina moc líbí :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.