|
Někdy je potřeba prostě jen jít dál - a neohlížet se...
 10.02.2014 1293(8) 0 |
Někdy se zdá, že nás andělé opouštějí...
Ale právě v těch chvílích nám nejvíc odpouštějí
Že jsme tak slepí a hluší, němí a připoutaní
Neumíme být svou duší - volní a nespoutaní
Běž dál, můj živote, popožeň koně...
Leť přes všechno, co bolí - a co není pro mě
Leť dál - leť za obzor, až tam, kde svítá
Kde čeká můj anděl - a kde mě vítá úsměv Tvůj
Nevím, co dál - ale andělé všechno vědí
Vidí i tam, kam mé oči nikdy neuvidí
Dohlédnou za obzor, vědí, kdy svítá
Nesou mě v náručí, když se stmívá
Běž dál, můj živote, popožeň koně...
Leť přes všechno, co bolí - a co není pro mě
Leť dál - leť za obzor, až tam, kde svítá
Tam čeká můj anděl - a tam mě vítá úsměv Tvůj...
Ale právě v těch chvílích nám nejvíc odpouštějí
Že jsme tak slepí a hluší, němí a připoutaní
Neumíme být svou duší - volní a nespoutaní
Běž dál, můj živote, popožeň koně...
Leť přes všechno, co bolí - a co není pro mě
Leť dál - leť za obzor, až tam, kde svítá
Kde čeká můj anděl - a kde mě vítá úsměv Tvůj
Nevím, co dál - ale andělé všechno vědí
Vidí i tam, kam mé oči nikdy neuvidí
Dohlédnou za obzor, vědí, kdy svítá
Nesou mě v náručí, když se stmívá
Běž dál, můj živote, popožeň koně...
Leť přes všechno, co bolí - a co není pro mě
Leť dál - leť za obzor, až tam, kde svítá
Tam čeká můj anděl - a tam mě vítá úsměv Tvůj...
Komentáře zakázány autorem díla.
Za obzor : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
Následující dílo autora : Tao
Předchozí dílo autora : Jako řeka
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
ykim [17], Fila [16], panmys [16], HaNina [14], Nina93 [14], Pajalord [13], ESCHATOL [11], Adeline [9], Konvalinka25 [2]» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
