Moje první báseň

Žil jsem nad mraky
teď bych se měl naučit vzdychat
realita někdy bolí, svoboda občas nudí
nic lepšího však není, asi ani nebude
zítra nikam nevstávám, blbost
jedině, že bych to vzdal
myšlenky na kurvy pominuly
pauzou od všeho a od všech
srkáním koly a civěním do zdí
za popíjení čaje a odkládání restů
s vypranými pantoflemi dopsat pamflet
hubu plnou másla a sejra a chleba
je mi dobře, polopaticky
jak sis ke mně včera klekla
ze sprchy tekly vlasy, pusa, obě ruce
hlava se mi zatočila z blízkosti smrti
a tohle, že bych vyměnil za chlast
za komouše sípajícího z rohu baru
s vědomím, že nejsem oslovovací typ
klepat se, čekat, nevnímat, kašlat
motat se, nadávat, ztrácet
halucinovat, negovat
začít snít, začít chtít
vysavač v portmonce
z tebe udělá svatého muže