27.01.2014
12
1288 (16)
0
Chtěl jsem být s tebou dnes,
přes náš starý jez
přeteklo za den vody víc,
než jindy za měsíc
a živel nemá dost,
stokrát stržený most,
má jen skeletu kov,
v záplavě slov
démoni bdí,
když všichni spí,
mé chřípí dráždí
a bude navždy
z bahnité tůně
podivná vůně.

Chtěl jsem být s tebou dnes,
na vyprahlou mez
dolehl ohně žár,
hrůza a zmar
a běsi nemají dost,
stokrát spálený most
přemáhá rez
po požáru gest
spáleniště čpí,
když všichni spí
mé chřípí dráždí
a bude navždy
z ohnivé bouře
čpavý dech kouře.

Chtěl jsem být s tebou dnes,
můj dříve tichý les
sužuje vichřice,
z hodin jsou měsíce
a orkán nemá dost,
stokrát zborcený most
je ochromen nemocí
v záplavě emocí
vývraty ční,
když všichni spí
mé chřípí dráždí
a bude navždy
v polomech skutků
pach viny a smutku.
 08.11.2014 15:57
Olivka:děkuji
 07.11.2014 20:22
přenádherné, silné verše, skoro jsem ani nedýchala
 28.01.2014 13:43
Yana: Děkuji, to jsem rád :-)
 28.01.2014 13:43
taron: děkuji za zastavení
 28.01.2014 12:36
také na mě silně zapůsobila
 28.01.2014 10:38
Hm...
 28.01.2014 07:29
vanovaso: Děkuji, jsem rád, že se Ti líbí
 28.01.2014 05:54
Moc, moc se mi to líbí, je z toho cítit touha a smutek a láska, ... prostě všechno...
 27.01.2014 20:29
Král Slova Kuba: Děkuji
 27.01.2014 20:14
Velmi pekne
 27.01.2014 20:09
Orionka: Děkuji. Je to takový vzdálený výkřik, který čas od času rezonuje...
 27.01.2014 19:50
Zřejmě hodně osobní obsah komentovat nebudu, ale forma má úžasný tah, čte se jedním dechem. Velmi silná báseň.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.