22.01.2014
2
© Megynka


Chtěla by psát - jen neví jak začít,
zda jí k tomu papír a tužka bude stačit,
zda namaluje první svůj verš či tajenku
a dokončí načatou myšlenku ...


Celé dlouhé roky měla tě v hlavě,
ty milovals ji vroucně a hravě,
jednou za dlouhou dobu jste se potkali
a ruku v ruce spolu pár dní tokali ...


Kde jsi teď?
Když vzpomíná na tebe,
hlavu plnou myšlenek na vás dva.


Kde jsi teď?
Když láska již nezebe
a ona přestala mít náhle strach.


Držíš se za ruku s jinou,
je to mojí vinou???
Nemohu ti vyčítat vůbec nic,
tys celé roky držel od naší lásky klíč,
jenže já ...


... chtěla pryč ...


A teď jsem to já, která klíč drží,
od našich společných dveří.
Vzpomeň si někdy,
že ptačí peří padá k zemi ...


Anděli ... můj Gabrieli ...

Ze sbírky: Snová realita
 22.01.2014 10:11
Devils_PIMP: Každý má něco, co ho dělá v jistém smyslu originálním a co ho vystihuje. Já mám tečky :) celý život je mám a ani za nic na světě je neopustím ;) ale děkuji za názor.
 22.01.2014 09:36
 Devils_PIMP
mám na to dva pohledy... jeden je, že rýmy jsou celkem slušné a držíš tuto kvalitu po celou báseň, což je obdivuhodné - co tak obdivuhodné není je přetečkokovanost a celková struktura díla

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.