Třicátého února

Tehdy v létě padat začal sníh,
A místo slz na hřbitově, smích.
Tam zamrzlá láska plynula
A datum káže třicátého února.

Den prazvláštních chvil
Slunce všemocný měsíc skryl,
A v řece i ryba tonula,
Dne třicátého února.

Kdy podvodník přiznal si lež,
Kdy ubožák postavil věž,
Kdy sám bůh modlitbu volá
A tíha třicátého února.

Den prozářila temná tma,
tam klaun dotkl se smutku dna
tam prvně i voda vzplanula,
a stále třicátého února.

Tehdy pod sněhem květ stále živ,
plátno bez malíře plné rýh,
zde láska dvou mladých zhynula,
vteřina prodala třicátého února...


Já nepoznal jsem třicátého února...