Dimitrip

Za záclonou čadidla,
nervózně tancuji,
kolem poskakujícího stínu svíce.

Více, méně, hodně, málo,
roztéká se za oponou.
Úskokem do říše věčné,
mi praví chtivé plíce mé.

Tělo, zem, vše a prázdno.
Jiný oděv není.
Představení bytí končí,
černá opona vlila se do očí...