Listopadová - až půjdeš kolem

Listopadová – až půjdeš kolem

Na mnoha zdech ve slovech je psáno
šmitec konec amen dokonáno
každý náhrobek je jak popsaná kniha
již zesnulý jednu část v zemi svírá
druhá však ruce své k nebi spíná.

Člověče zahleď se do knihy mého života
kde radost střídala nejedna trampota
kde každý list má své vlastní obrázky
jež maloval jsem je však ne vždy od lásky
mám od nich na čele dost hluboké vrásky.

Některé jsou hebké a jemné jak hedvábí
jiné svou hrubostí zas nikoho nevábí
jemné přál jsem si dlouho ponechat
hýčkat je a nikam s nimi nespěchat
život však bral je jak vítr listy ze stromů trhá
která letí to stránka – třetí prvá či druhá?

Otočit musíš je přestože chtěl bys stát
v životě nemůžeš se stále jen smát
i kovová mince má své dvě strany
cílem je otupit až moc ostré hrany.

Život je protiklad nádech výdech
až nakonec přijde poslední vzdech
a pod strom pak padneš
jak jablko na vystlaný mech.

Až půjdeš okolo měj se mnou prosím slitování
tíha mých činů spát klidně mi občas brání
zastav se a zapal mi věčné světlo
i mé tělo v zemi ocení lidské teplo.

Až Nejvyšší vzbudí mne vzpomenu na Tebe rád
vše dobré z nebe budu Ti z celého srdce přát
ať lepší stránky můžeš i Ty do své knihy psát.