Speciální epizoda seriálu Ester Krejčí o flirtování šedých hochů s Janou Zlomilovou na gymnáziu Podolí I. (Satiricky zobrazuje přehnanou snahu o konformitu v honbě za plytkou popularitou.)
přidáno 18.07.2013
hodnoceno 5
čteno 1444(10)
posláno 0
Osoby:
JANA ZLOMILOVÁ (žena, 17) -- student septimy gymnázia Podolí I
VLASTA NOVOTNÁ (žena, 17) -- student septimy gymnázia Podolí I
PATRIK KULDA (muž, 16) -- student sexty gymnázia Podolí I
PETR ROHLÍK (muž, 16) -- student sexty gymnázia Podolí I
PAVEL LEXA (muž, 16) -- student sexty gymnázia Podolí I
MARIUS FARAD (muž, 55) -- prodavač v cukrárně
STANIČNÍ HLÁŠENÍ (ženský hlas) -- hlášení z reproduktoru


Věnováno Severákovi.

Tato epizoda se odehrála v prosinci 2009.


1. Domluva

Třída gymnázia Podolí I[1]. Dopoledne, během přestávky.

{[1] Studenti sedí v lavicích po dvou (na rozdíl od Podolí II, kde studenti sedí jednotlivě). Všichni mají na sobě školní uniformu, šedou angyklos.}

Petr Rohlík a Pavel Lexa spolu sedí v lavici a nudí se. Přijde k nim Patrik Kulda.

PATRIK KULDA: Hej, vy! Jak jde život?

PETR ROHLÍK: Normálně.

PAVEL LEXA: Přesně tak.

PATRIK KULDA: Chtěl bych sbalit nějakou dívku, co vy na to?

PETR ROHLÍK: Ano, já také.

Petr Rohlík a Pavel Lexa se na sebe tázavě podívají.

PETR ROHLÍK: (na Patrika Kuldu:) A jakou dívku?

PATRIK KULDA: To je jedno, všechny jsou stejné.

(Záběr na celou třídu. Všechny dívky ve třídě mají krátké černé vlasy a nenápadný, spíše chlapecký účes.)

(Záběr zpět na hochy.)

PATRIK KULDA: Ale spíš nějakou z vyššího ročníku. Mohla by nám dělat úkoly.

PAVEL LEXA: (Vstane.) Tak jdeme.

PETR ROHLÍK: (Také vstane.)



2. Kořist

Podobná třída jako v předchozím obrazu. Jana Zlomilová sedí v lavici s Vlastou Novotnou. Vlasta Novotná něco počítá do sešitu, Jana Zlomilová ji sleduje.

JANA ZLOMILOVÁ: (opatrně:) Bude to ještě na dlouho?

VLASTA NOVOTNÁ: Asi. Musím to stihnout do začátku hodiny. Proč si vlastně neděláte domácí úkol?

JANA ZLOMILOVÁ: Já jsem ho udělala doma.

VLASTA NOVOTNÁ: (Chytne se za čelo a zatváří se nešťastně.) A to jste mi ho nemohla dát opsat? Proč se tu s tím vším počítám?

JANA ZLOMILOVÁ: (Zastydí se.) Promiňte. (Vytáhne z lavice sešit a podá jej Vlastě Novotné.)

VLASTA NOVOTNÁ: Děkuji. (Vezme si od Jany Zlomilové sešit a začne z něj opisovat zbytek úkolu.)

K jejich lavici přijdou šedí hoši (Petr Rohlík, Patrik Kulda a Pavel Lexa).

PATRIK KULDA: Dobrý den, dívky.

PETR ROHLÍK: Dobrý den.

PAVEL LEXA: Dobrý den.

JANA ZLOMILOVÁ: Dobrý den, hoši.

VLASTA NOVOTNÁ: (Krátce koukne na hochy.) Dobrý den. (Pokračuje v opisování.)

PATRIK KULDA: Nechtěla byste s námi jít na chodbu?

PETR ROHLÍK: Chtěli bychom vám něco ukázat.

PATRIK KULDA: (tázavě na Petra Rohlíka:) Ukázat?

PATRIK KULDA: Aha. Vlastně ano. Ukázat.

JANA ZLOMILOVÁ: (na Vlastu Novotnou:) Zvládnete to sama?

VLASTA NOVOTNÁ: Myslím, že ano.

JANA ZLOMILOVÁ: Tak dobře.

Jana Zlomilová vstane a odchází s hochy.



3. Plán

Chodba před třídou. Přijdou šedí hoši a Jana Zlomilová.

PATRIK KULDA: Co byste řekla tomu, kdybychom spolu chodili?

JANA ZLOMILOVÁ: (Uculí se.) Chodili?

PETR ROHLÍK: Nebo můžete chodit se mnou.

PAVEL LEXA: Nebo se mnou.

JANA ZLOMILOVÁ: To je hezké.

PETR ROHLÍK: Zajdeme do hotelu.

PAVEL LEXA: Nebo do motelu.

PETR ROHLÍK: Kde byste tady vzal motel?

PATRIK KULDA: Můžeme do cukrárny, nebo do kina.

JANA ZLOMILOVÁ: Cukrárna se mi líbí. Hodilo by se mi to dnes po vyučování.

PATRIK KULDA: Dobře.

PETR ROHLÍK: Výborně.

PAVEL LEXA: Přesně tak.



4. Setkání

Školní šatna po vyučování. Bez skříněk, na stěnách jsou háčky a visí na nich bundy a kabáty. V šatně jsou šedí hoši a oblékají si bundy. Vejde Jana Zlomilová.

JANA ZLOMILOVÁ: Dobrý den, hoši.

PETR ROHLÍK: Dobrý den.

PATRIK KULDA: Dobrý den.

PAVEL LEXA: Dobrý den.

JANA ZLOMILOVÁ: (Vezme si z věšáku svůj kabát.)

PATRIK KULDA: (Přiběhne k ní.) Já vám pomohu!

PETR ROHLÍK: (Také k ní přiběhne.) Ne, já!

PAVEL LEXA: (Také k ní přiběhne.) Mohu také?

JANA ZLOMILOVÁ: Hoši, já se obleču sama. (Obleče si kabát.) Ještě boty a můžeme vyrazit.

PETR ROHLÍK: (Podívá se na hodinky.) Měli bychom si pospíšit. Za patnáct minut nám jede vlak do Lžícova.



5. O šedých hoších

Oddíl velkoprostorového osobního vagonu stojícího vlaku. Přijdou šedí hoši a Jana Zlomilová, všichni v šedých zimních bundách či kabátech. Jana Zlomilová a Patrik Kulda si sednou vedle sebe. Pavel Lexa a Petr Rohlík se posadí naproti nim. Vlak se pomalu rozjíždí, za oknem je vidět zasněžená zimní krajina.

JANA ZLOMILOVÁ: Tak mi o sobě něco povězte.

PATRIK KULDA: Dobře. Je mi šestnáct let, jmenuji se Patrik Kulda a jsem úplně normální hoch. Dělám to, co všichni ostatní, a říkám to, co ostatní.

PETR ROHLÍK: To my všichni, zvlášť já. Chováme se jako ostatní, myslíme jako ostatní, ...

PAVEL LEXA: Zvracíme to, co ostatní.

PETR ROHLÍK: To bylo nechutné!

PAVEL LEXA: (omluvně:) Tedy, jenom když zvrací ostatní, samozřejmě.

JANA ZLOMILOVÁ: (Zasměje se.) Je s vámi legrace. Posloucháte rádi hudbu?

PATRIK KULDA: Nijak zvlášť.

PETR ROHLÍK: Já ano, hlavně metal.

PATRIK KULDA: Ano, jasně. Metal je skvělý!

PAVEL LEXA: Přesně tak.

PATRIK KULDA: Jsme oblíbení, protože jsme úplně normální. Všichni nás mají rádi a nikdo se nám nesměje.

JANA ZLOMILOVÁ: (Směje se.)

PATRIK KULDA: Tedy, chtěl jsem říct neposmívá se.

(Střih ven. 30 sekund záběrů na vlak prorážející sněhovou závěj. Pak střih zpět do vagonu.)

JANA ZLOMILOVÁ: Jakou skupinu máte nejraději?

PETR ROHLÍK: (udiveně:) Skupinu?

JANA ZLOMILOVÁ: Hudební skupinu.

Petr Rohlík a Pavel Lexa se na sebe podívají a začnou se šeptem domlouvat. Patrik Kulda vstane a přidá se k nim. Po chvilce se Patrik Kulda otočí.

PATRIK KULDA: Karel Gott.

JANA ZLOMILOVÁ: Ale to není skupina, to je jeden zpěvák.

PATRIK KULDA: Aha. Mně se vždycky zdálo, že mají Karel a Gott strašně podobné hlasy.

JANA ZLOMILOVÁ: Já mám ráda Stratovarius.

PATRIK KULDA: Ano, my také.

PETR ROHLÍK: To je naše nejoblíbenější.

PAVEL LEXA: Přesně tak.

Jana Zlomilová si rozčarovaně vzdychne.



6. Lžícov pod Černými horami

Železniční stanice v zatáčce na úpatí nízkého kopce. Do stanice přijede osobní vlak a zastaví. Z vlaku vystoupí kolem patnácti cestujících, mezi nimi Jana Zlomilová a šedí hoši.

STANIČNÍ HLÁŠENÍ: Stanice Lžícov pod Černými horami. Osobní vlak linky 2 ze směru Podolí přijel na kolej první. Vlak dále pokračuje do směru Černohorské věže a Černohorský průsmyk.

Jana Zlomilová a šedí hoši se vydají ke staniční budově. Zastaví se před ní.

PATRIK KULDA: Podle mě jste ten nejprůměrnější student ve třídě.

JANA ZLOMILOVÁ: (Usměje se.) Děkuji.

PETR ROHLÍK: A ta uniforma vám sluší tak akorát.

JANA ZLOMILOVÁ: (šťastně:) Jste moc milí.

Hoši se zarazí.

JANA ZLOMILOVÁ: Vlastně... jste jen tak normálně milí.

PATRIK KULDA: Ano.

PETR ROHLÍK: Jasně.

PAVEL LEXA: Přesně tak.



7. Procházka po Lžícově

Šedí hoši a Jana Zlomilová jdou po tenkou vrstvou sněhu pokrytém chodníku.

PETR ROHLÍK: Co je s restaurací U Šílené krávy?

PATRIK KULDA: Je už přes rok zavřená.

PAVEL LEXA: To jídlo tam se nedalo jíst.

PETR ROHLÍK: To bylo tak zlé?

PAVEL LEXA: Příšerné! Bylo tak tvrdé, že jsem si ho nechal zabalit a prodal v zastavárně Barák Dům, která je tady přes ulici.

PETR ROHLÍK: Kolik jste za to dostal?

PAVEL LEXA: Deset korun.

PETR ROHLÍK: (pohrdavě:) Pche!

PAVEL LEXA: Tehdy to bylo víc peněz než dnes.

Jana Zlomilová si smutně vzdychne. Z jejího výrazu je zřejmé, že téma hovoru ji nezajímá.



8. Cukrárna Maria Farada

Interiér cukrárny. Cukrárna je prázdná a žádné zboží není vystaveno, jen na pultu spí Marius Farad.

Do cukrárny vejdou Jana Zlomilová a šedí hoši. Dveře nejsou vybaveny zvoncem, takže Marius Farad dál spí.

PATRIK KULDA: To by mě zajímalo, co včera pil.

PETR ROHLÍK: Třeba spíš něco šňupal.

PAVEL LEXA: To si to nemohl bodnout do žíly jako normální narkoman?

JANA ZLOMILOVÁ: (Přistoupí k pultu.) Promiňte.

Marius Farad se zhluboka nadechne a vstane. Zívne, protáhne se a rozhlédne se po cukrárně. Promne si oči a znovu se rozhlédne.

MARIUS FARAD: Dobrý den, co si přejete?

JANA ZLOMILOVÁ: Dobrý den. (Pohledem naznačí hochům, ať jí něco koupí.)

Šedí hoši na Janu Zlomilovou tupě a nechápavě zírají.

JANA ZLOMILOVÁ: (Otočí se zpět na Maria Farada.) Co nabízíte?

MARIUS FARAD: Mohu vám doporučit svoji sbírku lžic.

Marius Farad vytáhne z podpultu dřevěnou skříňku a otevře ji. Uvnitř je pět nazelenalých lžic, pokrytých plíseň připomínající patinou.

JANA ZLOMILOVÁ: (Znechuceně se zašklebí.) Něco k jídlu nemáte?

MARIUS FARAD: Ne. Ale něco bych si dal. Možná zajdu k Šílené krávě, už jsem tam dlouho nebyl.

Petr Rohlík a Pavel Lexa se na sebe významně podívají.

JANA ZLOMILOVÁ: Tak v tom případě promiňte, že jsem vás vzbudila.

Jana Zlomilová odejde z cukrárny a šedí hoši za ní. Marius Farad si opět lehne na pult.



9. Rozloučení

Chodník před cukrárnou Maria Farada. Ze dveří vyjde Jana Zlomilová a za ní šedí hoši.

JANA ZLOMILOVÁ: Tímhle jste mi radost neudělali. Nějaká lepší cukrárna tu není?

PATRIK KULDA: Určitě.

PETR ROHLÍK: Nějaká ano.

PAVEL LEXA: Já o žádné nevím.

PATRIK KULDA: Aha, vlastně ne.

PETR ROHLÍK: Vůbec, tahle je jediná.

JANA ZLOMILOVÁ: (Trochu se zahihňá.) Hele, je s vámi legrace, ale pokud chcete vážně někoho poznat, musíte se přestat chovat jako klauni.

PATRIK KULDA: Ale my se chováme normálně.

PETR ROHLÍK: Úplně normálně.

PAVEL LEXA: Přesně tak.

JANA ZLOMILOVÁ: Už musím jít. Na shledanou.

PATRIK KULDA: Na shledanou.

PETR ROHLÍK: Na shledanou.

PAVEL LEXA: Na shledanou.

Jana Zlomilová se otočí a odejde.

PATRIK KULDA: Vidíte? Pokazili jste mi rande!

PETR ROHLÍK: Pokazili?

PATRIK KULDA: Nechovali jste se dost normálně. Třeba když se probudil ten cukrář.

PETR ROHLÍK: A co jsme měli dělat?

PATRIK KULDA: Něco jí objednat!

PETR ROHLÍK: A proč jste to neudělal vy?

PATRIK KULDA: Copak jsem mohl, když jste tam tak hloupě stáli?

PETR ROHLÍK: Teď už je to snad jedno.

PATRIK KULDA: Ale zítra to zkusíme znovu!

PETR ROHLÍK: Dobře, zítra.

PAVEL LEXA: Přesně tak.

Hoši se vydají po chodníku pryč.



Shrnutí epizody:

Toto byla speciální epizoda seriálu Ester Krejčí o vztazích mezi Janou Zlomilovou a šedými hochy, zmíněnými v epizodě Transformace kapaliny.

Šedí hoši se domluvili, že půjdou sbalit dívku. Jana Zlomilová zatím dala svému příteli Vlastě Novotné opsat domácí úkol. S šedými hochy se domluvila, že po vyučování ji vezmou do cukrárny.

Během cesty vlakem začala Jana Zlomilová šedé hochy poznávat a byla z nich zklamaná. Každý z nich se chtěl chovat co nejvíc jako ostatní a dohromady se chovali značně hloupě. Ve Lžícově pod Černými horami s ní zašli do cukrárny Maria Farada, která však de facto nefungovala a nic jí tam nekoupili. Zklamaná Jana Zlomilová se s nimi rozloučila a oni se dohodli, že další den budou v balení dívek pokračovat.




Hudba k titulkům: Atomic Kitten: (I Wanna Be) Like Other Girls

přidáno 05.05.2015 - 18:36
Amelie M.: Severáka kdysi šedí hoši docela zaujali, tak mě jeho zájem inspiroval k tomu tuto epizodu napsat. Ale tvoje komentáře mě také inspirovaly (a podstatně víc než Severákovy), takže pokud z nich někdy vzejde samostatná epizoda, určitě si na tebe ve věnování vzpomenu. :)
přidáno 04.05.2015 - 16:01
se severák má! má vlastní kapitolu i s věnováním a ještě tak pozoruhodnou! :)) „šedí hoši“ jsou prostě „šedí hoši“ :)) pobavila mě
přidáno 18.07.2013 - 21:56
Marius Farad to zabil :D

Ještě by to chtělo epizodu o originalitě za každou cenu, tu také někteří lidé, které znám projevují.

Jinak dobrý výběr hudby k titulkům.
přidáno 18.07.2013 - 12:29
mannaz: Děkuji. Pochopila jsi, co jsem tím chtěl vyjádřit.
přidáno 18.07.2013 - 12:23
Původně jsem si myslela, že je to moc dlouhé, že to během polední pauzy (je tak dlouhá, jak dlouho jím a jím rychle) nepřečtu. A ejhle, šlo to jak po másle. Bavila jsem se.

Dost děsivá mi přišla snaha hochů o absolutní normálnost. O to děsivější, že mi je povědomá z okolí a, ta hrůza, určitě i od sebe samotné.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ester Krejčí: Lžícovská narkomanie aneb Šedé rande : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Stopař Zatemněný
Předchozí dílo autora : Smrt Bedřicha Štědrého

»jméno
»heslo
registrace
» narozeniny
polibek0012 [14], Annabelle [14], KissOfDark [14], pisiprotebe [14], VolkodavKO [11], sarinka580 [7], DanaSurya [1], Ivušák [1]
» řekli o sobě
Umouněnka řekla o Sucháč :
Vděčím Ti za mnohé... Slova to nepopíší, ale až jednou budu držet své první poetické dílo v rukou, vždy budu s vděčností vzpomínat na člověka, který mi dal pocit, že někam patřím a zavedl mne k lidem, kteří mi pomohli zrovna tak. Bez Tebe a Tvé sbírky by nebylo mnoho světla, které mne táhne nahoru a nutí mne být lepším člověkem. Děkuji a nechť se naše cesty i nadále kříží. :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku