Ozvěny ticha

Touha,
ta přece nikdy neumírá
na okrajích však lehce sbírá
mlhu prvních mrazíků
jak peří lehkou
s vůní po mléku.

Touha,
ta dýchá skrytě v každém z prstů
a choulí se mezi rty..
tak tiše tepe v srdci..v místu
kde objímáš mne pouze ty.

Tak křehká krouží kolem
a padá s listím na chodníky
tvá dlaň chybí, ztratil ses mi
už jen slibům říkám "díky".

Krupička deště mi jako závoj
sedá na vlasy
nevěstou naděje jsem se stala
pro tento okamžik i všechny časy
s tebou a v tobě
tak bezbřehá a malá...