Nejisté

Kroky jak roky,
vzdáleně se blíží,
a ten věčný mlčenlivec
u srdce mi tíží.

Ticho se vkradlo
jako poslední host,
ty polínek máš málo
aby sis k němu postavila most.

Zalapáš po dechu,
nadýcháš čerstvý vzduch
a v hlavě tutéž otázka...
A odpověd, však víš...
Buď jak buď.