Svět ztrácí se v mlze,
já jdu zpívat drze,
o místech co neznám,
kde nebydlím.
Vila Planná růže,
to jméno snad může
jen blázen, to poznám,
dát svým obydlím.
Kde stýkaj se řeky,
tam stojí už věky,
pár ulic, pár domů,
dnes je to Zbraslav.
Na hradiště Závist,
tam chtěl bych vás zavíst.
Při pohledu dolů
se však zastav.
Stojí tam uprostřed přírodních krás,
Most Závodu míru.
Já získávám víru,
že dobro se skrývá v každičkém z nás.
já jdu zpívat drze,
o místech co neznám,
kde nebydlím.
Vila Planná růže,
to jméno snad může
jen blázen, to poznám,
dát svým obydlím.
Kde stýkaj se řeky,
tam stojí už věky,
pár ulic, pár domů,
dnes je to Zbraslav.
Na hradiště Závist,
tam chtěl bych vás zavíst.
Při pohledu dolů
se však zastav.
Stojí tam uprostřed přírodních krás,
Most Závodu míru.
Já získávám víru,
že dobro se skrývá v každičkém z nás.
Ze sbírky: Mosty
06.10.2013 13:48
Já k němu dříve chodíval na ryby a také na procházky s jednou krásnou mladou dívkou z nedalekého vodáckého klubu. Tvá příjemná básnička, tématem neotřelá, ve mně probudila pěkné vzpomínky, díky.
06.10.2013 12:38
mannaz: jo. Po válce se konal cyklistický Závod míru. A když se postavil tenhle most, tak ho prý první projeli závodníci u Závodu míru. Takže tak...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.