 21.02.2008 4 2122(18) 0 |
Krůpěje slz stékají po zrcadle
to malá růže pláče
trochu zvadle
když ráno vykukuje zamlžené slunce
a v noci měsíc
-je teprve v půlce-
ty slzy kanou níž a níž
lesknou a zrcadlí se
ty už to bohužel nevidíš
navěky v trávě tiše spíš
všude ticho
jen malá růže vzlyká
to ona,já ne
na samotu si zvykám
okvětní lístky obalené solí
omotané krystalem
lámou se a drolí
a já stále nic
(snad srdce někdy svolí)
to malá růže pláče
trochu zvadle
když ráno vykukuje zamlžené slunce
a v noci měsíc
-je teprve v půlce-
ty slzy kanou níž a níž
lesknou a zrcadlí se
ty už to bohužel nevidíš
navěky v trávě tiše spíš
všude ticho
jen malá růže vzlyká
to ona,já ne
na samotu si zvykám
okvětní lístky obalené solí
omotané krystalem
lámou se a drolí
a já stále nic
(snad srdce někdy svolí)
22.02.2008 - 15:57O slzách píšou všichni - ale málokdy tak cituplně a přitom pravopisně správně:) ( To měla být pochvala:) )
22.02.2008 - 12:36srdce neumí svolit....ani se neumí drolit....to samo...to samo se všechno odslzí...musí...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Slzy : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Podvečer
Předchozí dílo autora : Jen tak si chodím městem...
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
EmoticoneDonie [13], KOMFORNOT [11], ewon [11], Samael [10]» řekli o sobě
NoWiš řekl o gajda :Metaforický druhý příchod spasitele v komorních podmínkách literárního serveru a s nadhledem triviálnosti našeho lokálního počínání. Byls mi prvním literárním vzorem na který jsem si mohl sáhnout a prohodit s ním pár slov. A když jsme se bavili na srazu v pokoji, měl jsem na minutu pocit, že jsi bůh a děláš si ze mě srandu vydáváním se za básníka na literárním serveru.
