Mysl

Otočila jsi se proti mě,
nenápadně, tiše,
stáhla si mě až na dno,
a to jsme mířili výše.

Ukázala jsi druhou tvář,
tu, za kterou se nestojí poohlédnout,
zrcadlo zla,
při pohledu na něj druzí stihnou zblednout.

Tak jako vzteklý pes,
pro něhož každý byl jen vetřelec.

Proč jsi těm lidem ublížila ?
copak ti něco udělali ?
cestu si jim ráda zkřížila,
ikdyž ti uhýbali.

Všude jsem s tebou musel být,
přestože jsem to nevěděl,
rukama mýma nechala si krev prolít,
já jinak strach bych měl.

Všechno mi o tobě řekli,
pak co nás chytili,
a na mě vinu svalili.

Těžko se mysl překonává,
něco co nelze uchopit,
když lásku, soucit postrádá,
kdo může tohle pochopit.