Smítko

procházím tmou
slyším kapky vody, co se snášej k zemi
hledám světlo na konci tunelu
zoufalství střídá strach
tohle je příběh o nás dvou
odehrává se v podzemí
kde začínám psát novelu
jíž vzápětí oheň ničí v prach

všechno se děje jenom náhodou
temnotou prostupuje světlo
voda vysychá
navzdory žáru ohně pořád zima je mi
to místo je jednou velkou záhadou
netuším zda mi něco hlavu nepopletlo
zeptat se ostýchám
jsem prostě jen smítko na širé zemi