štěstí je jen muška zlatá...
přidáno 16.09.2013
hodnoceno 6
čteno 1297(8)
posláno 0
Přichází k nám znenadání
činí svět i vesmír krásnější
rozjasňuje hvězdy tyčící se v širém nebi
je tu, když ji neodháníš
a je čím dál jasnější
pakliže je zapotřebí.

Dnes netřeba jí tady
té zlaté mušky
lehce ji foukám
směrem k tobě
i bez její rady, všimnu si své vady
používat zlaté nůžky
když Ti temná slova broukám
ve stříbrné době.
přidáno 05.02.2015 - 01:04
Dívka v modrém:
Pavouček čas ji do svých sítí
chytil a prý ji nepustí
dříve, než musím odejíti,
kde duše věčný sen svůj sní.

Snad někdo z vás ji vysvobodí,
ona mu lásku za to dá,
ale já již pojedu lodí,
co vody Léthé dobře zná...
přidáno 17.09.2013 - 18:57
trošku pohádkový takový,příjemně se to čte...hezký.
přidáno 16.09.2013 - 23:29
teď mi jedna muška pobíhá po obrazovce, zlatě nevypadá, ale stejně ji nechám žít
přidáno 16.09.2013 - 21:07
Při slovech zlatá muška si vždy vzpomenu na film Škola základ života a na Čuřila :)

Jinak k básni souhlasim Mirem druhá sloka je o trošku lepší. Celkově báseň na mne působí chvíli + a chvíli -. plná naděje ale i sebekritiky a zoufalství a touhy i pomoc druhému
přidáno 16.09.2013 - 18:11
Miro Sparkus: děkuji, vlastně je to asi i o tom, jak to kdo pojme, nebyla přímo vyhraněná aby vyzněla negativně, či pozitivně .) Každopádně je skvělé, že na tebe působí pozitivně - to lépe a radostněji se cítím, když tvůj komentář čtu.
přidáno 16.09.2013 - 17:42
Druhá sloka se mi obzvlášť líbí. Pěkná, pozitivní básnička, aspoň na mě pozitivně působí :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zlatá muška : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Na duši samotu
Předchozí dílo autora : Smítko

» narozeniny
Tonda [17], Jašterička [13], Aru [10], Eminem06 [6], Mayaja [4]
» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :
Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming