Zahleděnec

Poslední dva večery a dny se s někým v pohodě bavil maximálně ve snu. Nejsou to úplně zlí lidé, jen dost sockujou, pak jsou neochotní, moc si tě prohlížej, díky svojí pitomosti nebo jsou přechytralí, trapní, přetvařují se, protože trpí, neposlouchaj se, po zlevněných pseudokvalitách se můžou, jak se říká na předměstí, utlouct jak slepice po flusu, aby to zvládli, tak mají dvě práce, narvanej skleník, jsou rozmrzelí, zdvořilost oběsila jejich matka na šňůře s prvními plenkami, celoživotní úcty půst, taky neříkám, že jsem úplně skvělej, ale je opravdu tak velký problém někomu něco vrátit? Na maloměstě určitě. Jsou místa, kde jsou lepší neděle, nikoho tam nepotkáš, není ti tam špatně. Skládat uhlí už se nenosí. I cirkulárky s kohoutama tu po ránu řvávali víc. Staví si hrady z nevděčnosti a kopou obří jámy na hektolitry slz svýho neopodstatněnýho splínu. Na udici vztek, toť návnada pro jejich žal, kterej se jim stejnak nikdy nepovede chytnout a zabít. Ocelové dveře trudomyslnosti a pochyb – brána do jejich duhových duší. Vlna po nukleárním výbuchu, to jsou jejich slova laskavosti. Zkoprnělí, strhaní parchanti u kterých bys těžko hledal emoce i po půl litru tvrdýho. Zoufalství pokrývačů v extrémních teplotách – základ pyramidy nevratných chyb. Omyly, přehmaty, nuda a stesk, to je fakt výborná náplň hodin, co je dělí od zpopelnění. Charakter? Spíš klíště na prdeli světa. Na Vánoce se líbat pod parazitem, na Velikonoce se ožrat a ztřískat ženy svázanými pruty, Chorvatsko plánovat dva roky dopředu, píchnout si piko a chlubit se s tím pomalu i svojí babče. Lidi dělaj strašný věci, když jsou sami. Prcaj vdaný ženský do zadku. Polykají vlastní sperma a kreslí obrázky na zamlžený zrcadla. Chtěli by rozumnět tomu čemu se nedá. Vyhazujou pneumatiky do lesa a přitom se bojí vos. Ikea, Nokia, malta a děs z budoucnosti. Utratit strašně prachů a nic z toho nemít. Zkažený zdraví na dně soudnosti. Neuvážené pohyby v hluku. Zbičovaná ňadra online. Nedůvěra v ostatní pramenící z předešlých let. Stihomamy naší mami, jestli to stihne. Tři osoby v jednom těle. Účes, rockovej nebo rokokovej? Radši pokrokovej viď? Zákaz vstupu do autobusu lidem s kožními vadami, poruchami píle, pálením žáhy, s větším okem, s malým pyjem. Klidně vyklopte točenou zmrzku na potah, psi nemusí mít náhubky, na inlinech jste zde vítanými hosty. Učitelův šok z konce prázdnin. Sadařův sten, co se odráží od stěn zmrzlých květů. Jedno blbý šlápnutí na hrábě a do konce života mu už nikdo nedal pusu. Neměl co sklízet, posel oslů, pečenej, vařenej, úplatek pro stanici technické kontroly. Nadhled je dle mého názoru bližší lidem, které nic netrápí, než těm druhým. Ostuda osudu, studený sud, motorika jižanova, neřeš a buď. Těžko z neurčitých důvodů odchází pod taktovkou psovodů. Každá žvejka se jednou musí odlepit. Rakovina rakve. Rohovina v rohu horlivosti, vrah v hrách, depka z kapky, jiskra na jikrách. Na servis ser. Čus, klus. Když ujede mi bus, chovám se jak rus, jen si to zkus, být víc než z puzzle kus.