Jsem Mars , Ty Venuše
tančíme tance prázdnoty,
jsme těla bez duše.
S nadějí vzhlížíme komety,
ples příšer netuše,
jsme zrůdy prázdnoty prokleti.
Jako loutky na klíček,
dál a dál své dráhy kříží,
Mars a Venuše ve tváři políček.
Jsem bezedná černá díra,
vše pohltím.
I lásku co černé mé srdce sžírá,
zašlapu,pozřím a strávím
sám sebe.
Zachraň se lásko,nevěř mou rudou krásu
bezedného nebe.
tančíme tance prázdnoty,
jsme těla bez duše.
S nadějí vzhlížíme komety,
ples příšer netuše,
jsme zrůdy prázdnoty prokleti.
Jako loutky na klíček,
dál a dál své dráhy kříží,
Mars a Venuše ve tváři políček.
Jsem bezedná černá díra,
vše pohltím.
I lásku co černé mé srdce sžírá,
zašlapu,pozřím a strávím
sám sebe.
Zachraň se lásko,nevěř mou rudou krásu
bezedného nebe.
06.09.2013 12:39
Ještě jednou díky,jsem rád když mé dílko vzbudí ve čtenáři emoce a nutí ho přemýšlet.Je to vlastně jen taková předehra k pokračování jedné mé povídky.
05.09.2013 16:45
taky z ní vnímám nahoru a dolů..rozpolcenost, ale takovou vtíravou, křičící...bolavou...
Není to jen báseň o rozdílech mezi mužem a ženou, ale báseň o tom, jak ty rozdíly umí bolet a zbytečně ty dva od sebe odloučit.
Není to jen báseň o rozdílech mezi mužem a ženou, ale báseň o tom, jak ty rozdíly umí bolet a zbytečně ty dva od sebe odloučit.
04.09.2013 09:39
nádhera, nabitá citem, o vztahu, který bolí až k zbláznění, o lásce mezi Marsem a Venuší, úchvatná, plná naděje a zoufalství, rozporuplná, rozháraná, nemám slov
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.