Patří k těm včerejším, kdy mne políbila nevyzpytatelná múza... :)
 13.08.2013
7
1330 (8)
0
Tak kdo má síl,
aby mě chytil,
ukázal správný směr,

v lese tonu
za hluku velkoměst
a padám
černorudou tmou.

Místo rukou
pahýly stromů,
co kdysi si říkal
poslední z králů,

nora-králík,
Alenkou v říši divů,
divit se-snít,
v náručích epopejí,
umírat (!),

pomalu a jistě
psát své citace,
básně bez rýmů,
sloky bez písmen,

nůž-vražda,
pod hlavou Moorcock,
v rukou Lvecraft,
na uších slovník německý,

někam zmizela tužka,
utekly sny,
rozložil se papír,
svět pominul
a místo básní
skládám slova
do sklenic marmelády.

Asi se mi to jen zdá....
 13.08.2013 23:57
Občas bych si takové marmelády mlsla. Trošku a opatrně. Moc zvláštní, příjemě.
 13.08.2013 20:33
BorůvkaB: Nu Alenka, padání tmou, to s těmi větvemi působilo to na mě tak jako cestování zákoutími mysli
 13.08.2013 20:25
Ronald Reagan: Jak to myslíš???
 13.08.2013 20:20
Když na tím přemýšlím dál, slova v marmeládě se vlastně celkem kvalitně zakonzervují :D
 13.08.2013 20:17
Je to docela psychadelické
 13.08.2013 20:13
Severak: Kdybych ji jedla, tak možná ano :D Ale i tak... Přenechám jí tatínkovi :)
 13.08.2013 20:12
To bude marmeláda stát za to… :D

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.