....
![]() ![]() ![]() ![]() |
Kdyby svět upadl do jedné nekonečné tiché clony, ty budeš ten hlas, k němuž prosebně upřu svůj zrak.
Kdyby nebe zešedlo a zůstalo bez úsvitu, ty bys byl tím důvodem, proč bych na oblohu namalovala pár zářivých hvězd, jenž by byly doprovázeny svítáním.
Kdyby existoval jediný úsměv, který mě dokáže vytáhnout z bahna zármutku a deprese, pak by to byl ten tvůj.
Když už nevím, kudy jít, když mám pocit, že jedu v protisměru, vzpomenu si, že mám tebe.
Ty jsi mým ukazatelem. Jsi mou správnou cestou, ačkoli uznávám, že mnohdy trnitou.
Ty jsi mou múzou, prchavou myšlenkou i snem, který stojí v rozporu s realitou…
Ty jsi to, co nedokážu pojmenovat. Nechci to udělat. Nelze to popsat slovy, poněvadž to lze pouze cítit. Je to pulzující „cosi“ v mé hrudi, s čím se ráno probouzím, bojuju během dne a s čím usínám. Krásné, silné, neopakovatelné. Zažité, a přec tak jiné – nevyzpytatelné. Milované a zároveň nenáviděné. Něžné, snoubené v krutosti. Slabé, oněmělé, unavené, ale přeci drásající se na povrch a toužící po životě.
Tohle není obhajobou ani obžalobou, ba není to ani vyznáním v pravém slova smyslu. Je to něco, co ti chci říct, aniž bych očekávala odezvu. Tato slova píšu s láskou, úctou a respektem. Píši je člověku, který mi mnohé dal, píši je příteli… píši je tobě!
Kdyby nebe zešedlo a zůstalo bez úsvitu, ty bys byl tím důvodem, proč bych na oblohu namalovala pár zářivých hvězd, jenž by byly doprovázeny svítáním.
Kdyby existoval jediný úsměv, který mě dokáže vytáhnout z bahna zármutku a deprese, pak by to byl ten tvůj.
Když už nevím, kudy jít, když mám pocit, že jedu v protisměru, vzpomenu si, že mám tebe.
Ty jsi mým ukazatelem. Jsi mou správnou cestou, ačkoli uznávám, že mnohdy trnitou.
Ty jsi mou múzou, prchavou myšlenkou i snem, který stojí v rozporu s realitou…
Ty jsi to, co nedokážu pojmenovat. Nechci to udělat. Nelze to popsat slovy, poněvadž to lze pouze cítit. Je to pulzující „cosi“ v mé hrudi, s čím se ráno probouzím, bojuju během dne a s čím usínám. Krásné, silné, neopakovatelné. Zažité, a přec tak jiné – nevyzpytatelné. Milované a zároveň nenáviděné. Něžné, snoubené v krutosti. Slabé, oněmělé, unavené, ale přeci drásající se na povrch a toužící po životě.
Tohle není obhajobou ani obžalobou, ba není to ani vyznáním v pravém slova smyslu. Je to něco, co ti chci říct, aniž bych očekávala odezvu. Tato slova píšu s láskou, úctou a respektem. Píši je člověku, který mi mnohé dal, píši je příteli… píši je tobě!

Azure Sky
... překrásné :)

Opravdu krásné vyznání.. Ten pro koho to je, musí být nejšťastnější člověk na světě, protože má tebe a ty jeho....
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
14.2.2008 : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Sonáta rozervaných nadějí
Předchozí dílo autora : Stopařka...
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
TrufalaNadej, Krtek» narozeniny
miss.Lily [16], LoveWillTearUsApart [16], Benfred [14], Schafbock [14], prodigymajk [13], Eristees [9], CharlieB [8], romeo [4]» řekli o sobě
Le Jerrr řekl o Adrianne Nesser :Anet... " upe nejvíc v pohodě holčina"--- takoýhle komentář by byl asi v dnešní době populární a zcela normální, ale myslím, že bude prostě stačit když napíšu: " Anet, seš super holka a moc si tě vážím, tak ať ti to zůstane....Už teď, i když mám ještě opici jak hovado, se moc těším na tu oslavu v Díře!!!: )