A tak jsem prohrál

  ,,Tímto neuváženým tvrzením jsi ovšem pošpinil mou čest a já tě musím vyzvat na souboj," řekl poněkud teatrálně Červenka a svůj čin potvrdil tím, že prudce vytáhl pohrabáč z kamen a zaujal bojovnou pózu.

  Za dob carského ruska by takováhle výzva k souboji skončila oním pověstným duelem s patnácti kroky, nabitými zbraněmi a vojáky střílejícími po otočce. Tady v chatce v zapadlé části Středočeského kraje v dvacátem prvním století musel bojující vzít zavděk v podstatě čímkoliv. Popadl jsem tedy takový ten železný betonářský prut opřený o dveře do kůlny. Musel jsem dávat pozor - Červenka chodil už pět let na kendo*.

  ,,Braň se!" vykřikl. Zahájil výpad.

Teď!
To!
Teprve!
Využije... Sekal hlava nehlava.

  Pohrabáč zvonil o železný prut. Bál jsem se o hlavu. Může mě zabít pohrabáčem?

  ,,Ha - ja!" napřáhl.

  Jau! To bylo do holeně!

  A Červenka se zas natahoval jak kocour před skokem.

  ,,Ha - jááá!" - a buch!

  Podjela mi noha a on skončil ve skříni: ,,To nebylo špatný!" šklebil se. Chystal si další útok. Zacouval jsem.

  ,,Haj - Já!" Pohrabáč!

  A já měl zas kousek od rozbité hlavy. Musel jsem něco dělat.

  ,,Tak! Jak! Teda? Bojuju!" ptal se. - ,,Ty?" odpovídám. ,,Blbě!" A útok mého prutu byl sražen pohrabáčem.

  Bič. Další archetypální zbraň, která je v dnešním životě skoro nedostupná. Můj protivník tak musel použít ubohou náhražku.

  Popadl prodlužovačku. ,,Já ti to spočítám!" šlehal mě kabelem.

  Kabel se zachytil za můj prut, soupeř se ho ale nemínil vzdát. Vší silou jsem zatáhl, až se mi rezavý kov zařezával do rukou. Pokud nezemřu rukou Červenky, tak zahynu na otravu krve z vlastní zbraně.

  Povolil. Kabel se mu vyklouzl z rukou a při té příležitosti mě udeřil zástrčkou do břicha. Protivník trochu zavrávoral. Toho jsem využil a zahájil útok.

  ,,Říkáš si! O to!" - šleh - ,,Ty psychopate bláznivá," dobíral si mě a odrážel mé útoky.

  ,,Mlč už!" útočím. A on padá.

  Ne však mojí zásluhou. Uklouzl po té prodlužovačce.

  A už se nad ním skláním, jak ten proslulý Damoklův meč. Chystám se zasadit konečný úder vedený prutem směrem na břišní partie. Vidím rudě. Když tu...

  Když tu mi do zorného pole vstoupila krásná zrzavá hlava, nádherná příčina všeho toho nepřátelství: ,,Nech ho! Snad ho nechceš mít na svědomí?!" a sklonila se k vylekanému Červenkovi.

  A tak jsem prohrál.

- - -

* Kendó, je japonské umění boje s mečem. Kendó vzniklo syntézou z několika starých škol boje s mečem Kendžucu postupně během konce 19. a začátku 20. století.

Cvičení Kendó se dělí do dvou oblastí – Šinaj Kendó, tedy plnokontaktní cvičení s cvičným mečem šínajem a ochrannou výstrojí bógu a Kendó kata, tedy nácvik boje pomocí předem daných sestav pohybů za použití pravých nebo dřevěných mečů. V Kendó se také pořádají zápasy - šiai. (Wikipedie)