|
inspirován inkoustem
|
Jsem jen částečkou hmoty, co vesmírem pluje,
kdyby Bůh nestvořil mě mámě v břiše,
nebyl bych tím, co pořád provokuje,
a dál bych nedozírnem bloudil tiše.
kdyby Bůh nestvořil mě mámě v břiše,
nebyl bych tím, co pořád provokuje,
a dál bych nedozírnem bloudil tiše.
23.03.2013 14:23
inkoust
Nic nevydá nic, souhlasím
22.03.2013 20:16
inkoust: proč ne? Ještě jsem neslyšel NIC vydávat nějaký zvuk. ;o))
a promiň, vůbec jsem neměl v úmyslu zlehčovat tvé dílo, naopak bylo dobré, jen mě na slovo, nezrozený, napadla tahle ztřeštěnost.
a promiň, vůbec jsem neměl v úmyslu zlehčovat tvé dílo, naopak bylo dobré, jen mě na slovo, nezrozený, napadla tahle ztřeštěnost.
19.02.2013 11:38
inkoust
Vidím, že jsem i tebe, stejně stejně jako Vladana, inspiroval k šílené myšlence. Opačné, než jakou jsem se pokusil vyjádřit v básni Nezrozený. Každý může vnímat jinak představu bloudění nedozírnem. Pokud jsi to myslel tak, že by to oddělené vědomí bloudilo samo- v absolutním osamění, pak by to bylo možné asi jen pod narkózou nebo by to vědomí muselo být velmi titěrné(téměř nevědomí). Jinak by to nemohlo být tiché bloudění, ale bloudění v maximálním zoufalství a ve vnitřním infernálním, nikdy nekončícím řevu. V hrůze z hrůzy.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.