|
Další možný monolog z mnohých
|
Srdce Tě tlačí do žeber. Bolí to? Scvrklý orgán propukl v paniku. Zběsile mlátí svým zvonem o hrany rozumu, hlásí se o slovo. Narvaný emocí praská ve švech. Dáví se, puká! - Ale ne.. Co to děláš? Zbabělče. Přestaň! Tohle nevyzvracíš. Vím, že to víš. Tak toho nech. Zkus si to připustit, smiř se s tím. Nic jiného Ti vlastně ani nezbývá. - Ano, já vím. Ještě jsem tu já. Ale na to nemáš kuráž. Duševní masochista? - Jak chceš. Chyť se mě. Cítíš to? Tak cítíš? To srdce se zadávilo, puklo. Řízlo se o ostří myšlenek. Počkám u Tebe, než vykrvácí úplně. - Jak dlouho? To záleží na rozsahu srdcebolných myšlenek. Pššt.. Neplakej. Pojď ke mně, zahřeju Tě. Budu Ti zpívat písně o nekončící ješitnosti lidských duší. Zavři oči. - Ne, neboj. Já neodejdu. Tenhle pohled si vychutnám. Umíráš tu se mnou, pomalu. Vím, že to víš.
19.02.2013 19:57
inkoust
Když jsem dočetl, měl jsem pocit, jako bych byl svědkem doznívajícího dramatu :-) pěkně vyjádřená souvislost mysl X emoce. Líbí
29.01.2013 21:42
Yana: To Tě napadla velmi výstižná myšlenka ;) Svědomí je pro mě nevyčerpatelné téma, fascinuje mě. Pokaždé si v jeho roli představím ženu v pánském obleku a s neuvěřitelně chtivým pohledem. Dlouhými nehty cvaká do stolu, nohu přes nohu a se rty sevřenými do úhledné roviny pozoruje dění kolem.. - Děkuji za kompliment, vážím si toho :)
29.01.2013 16:43
Devils_PIMP
Nojo no nekdy ro vse je tak nejak na ... Drzim palce a nekrm cerva
28.01.2013 22:23
čisté svědomí, základ duševního zdraví, to mě teď napadlo, trochu se tomu usmívám, ale, citlivého člověka špatné svědomí nenávratně poznamenává až se z toho může roznemoct, baví mě tvoje monology, útržky jakoby vytržené z kontextu, ale s hlavou a patou
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.