|
..jsme v sobě uvěznění, jeden v druhém máme své stálé, pevné místo...nelze ho ničím nahradit aniž bychom nepřišli o sebe sama :)
|
U nejvyššího stromu,
zády opřené,
sedí dvě duše,
tam poprvé spatřené
Jedna druhou milujíc,
slibují mlčky a sedí,
duše duši vstříc,
a pouze ony to vědí
A lásky verše,
do koruny stromu,
vlévají v objetí,
že již jsou spolu
zády opřené,
sedí dvě duše,
tam poprvé spatřené
Jedna druhou milujíc,
slibují mlčky a sedí,
duše duši vstříc,
a pouze ony to vědí
A lásky verše,
do koruny stromu,
vlévají v objetí,
že již jsou spolu
Ze sbírky: Lásky jedné rudovlásky
19.12.2012 23:09
Sucháč: Též zdařilé dílo, důležitá je pointa a tu cítíme stejně :-) děkuji za milý komentář :)
19.12.2012 08:35
Připomělas mi jednu moji starší báseň...ta tvá je ale lepší...
Dva Osudy v nelehkých situacích života
se střetnou v jednom okamžiku
Zahaleni tajemstvími
Předloží své duše plné otazníků
jeden druhému
On v sebezničujícím citovém marastu
Ona v ničivě bolestných vzpomínkách
Přesto v prazvláštním souznění
si rozumějí
Dva Osudy v nelehkých situacích života
se střetnou v jednom okamžiku
Zahaleni tajemstvími
Předloží své duše plné otazníků
jeden druhému
On v sebezničujícím citovém marastu
Ona v ničivě bolestných vzpomínkách
Přesto v prazvláštním souznění
si rozumějí
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.