Půlnoční verše neverše

Ayla: mnohokrát děkuju :o)

...krvavě krutě povedené...

Chronoss: myslím, že jsi to popsal a vystihl dokonale!:) nevím co k tomu říct, ,moc mě potěšilo, že tomu n
erozumím jenom já...mockrát děkuji :-)

ve chvílích kdy je člověk rozhozen a neví vlastně kudy kam a hlavně ani proč, honí se mu v hlavě spousta myšlenek které nedávají jako by smysl ,nebo spíše nikomu mimo jeho svět, ale jdou po sobě v logické návaznosti a vypovídají o strašné bolesti rozervané duše , která hledá cestu jak a proč znovu začít...bolavé , avšak nádherné dílko , je v něm srdce i když krvácející , děkuji :)

taron: :'( ..těžká..ale díky tobě taron, věřím že hluboko v duši není vše ztraceno, že jen musíme stále věřit a podávat odvolání jak píšeš do nebes...děkuji :)

Holka..mám slzy na krajíčku...tak moc to bolí, já vím...báseň je hluboká, bolestná...snad volající až do nebes ....snad ano...čím bude hlubší, tím výše dovolá:)

Viviana Mori: jsem velice ráda, že se líbí...tak nějak mi to všechno dávalo smysl, byť to může působit jako spletité klubko náhodných myšlenek, není...děkuji za potěšující hodnocení :)

To je síla. Budu se muset zastavit ještě jednou a přečíst, protože přes kocovinu mám problém něco takového vnímat, jen vím, že je to obdivuhodné dílko. Krásně zvukomalebné, to je na tom to kouzlo.

netřeba nic dodavat

puero: moc ti děkuju za milý komentář :)

Krásné. Hlavně ta část se rtutí a konec je taky dost vhodně sepsaný. A přitom to působí tak hutně a těžce.

ŽblaBuňka: asi máš pravdu...ale smích je nelepší lék, třebaže recept píše málo lidí..

.. andělé pláčí .., a nejenom oni