Půlnoční verše neverše

Bolestné pravdy jako žhaví žhnoucí,
krvavá lázeň ve vaně pro návštěvu,
v kalužině na dně, v bahně,

- prosím, roztáhni žaluzie.

Dvacet-jedna ran do hrudníku,
samopal na baterky této vlády,
v koutě kohouta a na houpacím koni,
honit kovboje s maskami jako loni..

Jistoty v poháru od poháru,
vítězstvím k mocnému šílenství chutě,
barevné tóny na černobílém plátně,
kapesník od pár kapek rtutě..

A tak andělé pláčí, hekticky vlnami Tsunami,
u okapů střech realit, blázni se smějí,
prohra..odrazit se ode dna těch lží,
jež pláčí krev všech lidí s křídly..

- kéž by mě před seskokem chytli..