Když ze snu se probudím

Na temných křídlech podivných ptáků
vznáším se do oblak
ve snech a pocitech otvírám srdce
když řítím se k zemi
a začátkem cesty je poklidné umírání

Nesu si stigmata včerejších skutků
ve víru neskutečna
opouštím křídla a padám na duze
v barevných pruzích zračí se temnota
prošlého času kdy dnešek je včerejškem

Do uši rvoucího ticha vykřiknu jméno
to jediné zbylo z polibků včerejších
jak nesmělost slunečních paprsků
v mysli za večerem vkrádá se ráno
ptáci odlétli z křídel a ze snu nezbylo nic

…možná večer sny se zas vrátí….