Pohádka

Ve skleněné rakvi
spí bledá princezna

Nad její tváří
švarní junáci se sklání.
Černými vlasy
na rudém polštáři spočívá,
nikdo ji nehlídá,
oni k ní mluví ústy i očima

Princové, vandráci, šílení muži
hledaje lásku, ke smrti přišli

Nebudou už draci
lovit panny
a jablka kousek ohlodaný,
zůstane navždy, kde být nemá
U průhledných hrobů
a u popravišť,

snažíš se najít cestu ven

Touhy trochu
přece nic neřeší

Až přeskočí jeleni i jejich laně
hladiny řek, černé meze,
jehličí dáno rozdupané
vrátí se, jako v pohádce...


...až zdusíme svoje nadšení,
než k příběhu vztáhnem prázdné dlaně,
budeme vidět rozmazaně.
Neptat se šaška, kde má krále,
znamená:
věříš,
jsou tu stále...