Vydřiduch

lidi
šmouhy pošmournem zkroušené
agenti inteligence tečící s mlékem noci
mlhou slazenou příkrostí neuvážených vět
předem strouhat ducha nepromyšlenosti
opilé pokusy o něco mezi vtipem a šarmem
marností a pohodou, zmrskat se srkáním krystalu
a pak zas jenom čekat jak se zachovají ti druzí
patami rozpálit asfalt úprkem z područí velkoměsta
jenže jak dlouho vydrží synek dnešní doby
schovaný v noře nevylézat kvůli velkým věcem
neklid z potřeby dát zase všechno do pořádku
jde volat, držte pravdu za bradavky
jizvy z přehnaných reakcí zapatlat špachtlí sebeponížení
svatomartinský víno a pořádnej klepáč

ztuhlou pýchou píchat psycha z ticha
když skočíš, čekáš pád, místo toho lítáš
tak nějak no, zatím, všechno ti zaplatím
tahle báseň měla skončit dřív než začala
a ten předešlej řádek tam vůbec nemusel být
blablabla, kecy z rotundy o zmrzlém obrazu
v rámu ze suaru nedopitý kafe něčí lásky
v něm černá vlna, co se nikdy nedotkne břehu