Hodně dlouhý příběh, v němž se lyrika snoubí s epikou. Za délku mě prosím nekamenujte, jelikož i tak jsem neřekl zdaleka vše, co jsem chtěl. E
přidáno 21.01.2008
hodnoceno 1
čteno 643(19)
posláno 0
Azrig, samotář, jenž hvězdy zná
a jen ony znaly jeho.
Azrig opět hvězdám lká
nevnímaje čeho.

Po cestě jde Elig však
a na cestu si píská.
Na Azriga upře zrak.
Ten přemýšlel co získá.

Azrig ladně povstal.
Urovnal si dlouhý plášť.
Elig pohled dostal.
Necítil však žádnou zášť.

A jakmile se zlato lesklo
ve stříbrné záři hvězd
Eligovi hlavou blesklo:
Tohle aristokrat jest.

Azrig v ruce růži,
nad kterou skláněl hlavu.
Elig tetovanou kůži,
co získal v přiopilém stavu.

„Co že smutně hvězdám lkáš?
A na holé zemi sedíš?
Urozeným být se zdáš
a přec prost v nebe hledíš.“

„S kýmpak mám tu čest?
A že urození nesmí truchlit pod nebem
to novinkou mi jest.“

„Eligem mě zvají.
Jsem samotář co bloudí světem
vděčen vždycky když se nají.“

A tak se tu střetli
dva co trpí samotou.
Vše ostatní smetli.
Tam pod hvězdnou temnotou.

Každý z nich je jiný.
Azrig ctností vzor.
Elig, málo činný
pro mravy má pouze vzdor.

Azrig, vznešený to pán,
co se společnosti vyvaruje.
Elig, málokdy má plán
a rád se naparuje.

A oba mají stejný problém.
Dlouho seděli a povídali.

„Litovat se? Já?“
Tu zazní jeho smích.
„Nejsem ten kdo lká.
Zvlášť pokud mám líh.“

„Zajisté, že toužím“
Řekl Azrig potom.
„Vyhýbám se loužím.
Však svět není o tom.“

Elig vedle klekne.
Dlouhé vlasy rozpustí.
„Mě se každá lekne
A k srdci mě nepustí.“

„Já zas pro ně přítel jsem
a těch je prý málo.
Já procházel jsem celou zem
a vždy se to jen zdálo.“

„Je to vážně k smíchu.
Prý že Slunce vyjde.
Láska, smyjíc hříchu,
když nejmíň čekáš přijde.“

„Tohle slýchám také,
ale je to jed,
pač naděje, už nemám jaké
A nemám je mnoho let.

„Již pomalu svítá.
V podvečer je bál
a ač to duší zmítá
už musím jít dál“

„Zkoušet štěstí.
Osud má mnoho tváří,
tak snad ukáže nějakou veselejší.
Tedy mnoho štěstí a zdaru“

„I tobě příteli.
Určitě se ještě shledáme.“

„Kdo ví....“

E

přidáno 26.01.2008 - 09:47
Cesty osudu jsou nevyzpytatelné....
Hezké, k zamyšlení.....

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Setkání dvou samotářů. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Má povinnost
Předchozí dílo autora : Ach Alžběto

»jméno
»heslo
registrace
» autoři online
človiček, Mlčeti Zlato
» narozeniny
(ne)známá_firma [12], Hugo Zhor [10], Ronielin [10], boruvka [8], ivča [7], panarakain [7], Nicol [6]
» řekli o sobě
Nikytu řekla o Psavec :
Umí-li někdo spojit báseň a vtip, pak je to právě Psavec! U jeho básní ze vždy dobře zasměju a za to mu moc děkuju.-)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

MacBook Pro

Na novém MacBooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2021 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku