Hodně dlouhý příběh, v němž se lyrika snoubí s epikou. Za délku mě prosím nekamenujte, jelikož i tak jsem neřekl zdaleka vše, co jsem chtěl. E
přidáno 21.01.2008
hodnoceno 1
čteno 496(19)
posláno 0
Azrig, samotář, jenž hvězdy zná
a jen ony znaly jeho.
Azrig opět hvězdám lká
nevnímaje čeho.

Po cestě jde Elig však
a na cestu si píská.
Na Azriga upře zrak.
Ten přemýšlel co získá.

Azrig ladně povstal.
Urovnal si dlouhý plášť.
Elig pohled dostal.
Necítil však žádnou zášť.

A jakmile se zlato lesklo
ve stříbrné záři hvězd
Eligovi hlavou blesklo:
Tohle aristokrat jest.

Azrig v ruce růži,
nad kterou skláněl hlavu.
Elig tetovanou kůži,
co získal v přiopilém stavu.

„Co že smutně hvězdám lkáš?
A na holé zemi sedíš?
Urozeným být se zdáš
a přec prost v nebe hledíš.“

„S kýmpak mám tu čest?
A že urození nesmí truchlit pod nebem
to novinkou mi jest.“

„Eligem mě zvají.
Jsem samotář co bloudí světem
vděčen vždycky když se nají.“

A tak se tu střetli
dva co trpí samotou.
Vše ostatní smetli.
Tam pod hvězdnou temnotou.

Každý z nich je jiný.
Azrig ctností vzor.
Elig, málo činný
pro mravy má pouze vzdor.

Azrig, vznešený to pán,
co se společnosti vyvaruje.
Elig, málokdy má plán
a rád se naparuje.

A oba mají stejný problém.
Dlouho seděli a povídali.

„Litovat se? Já?“
Tu zazní jeho smích.
„Nejsem ten kdo lká.
Zvlášť pokud mám líh.“

„Zajisté, že toužím“
Řekl Azrig potom.
„Vyhýbám se loužím.
Však svět není o tom.“

Elig vedle klekne.
Dlouhé vlasy rozpustí.
„Mě se každá lekne
A k srdci mě nepustí.“

„Já zas pro ně přítel jsem
a těch je prý málo.
Já procházel jsem celou zem
a vždy se to jen zdálo.“

„Je to vážně k smíchu.
Prý že Slunce vyjde.
Láska, smyjíc hříchu,
když nejmíň čekáš přijde.“

„Tohle slýchám také,
ale je to jed,
pač naděje, už nemám jaké
A nemám je mnoho let.

„Již pomalu svítá.
V podvečer je bál
a ač to duší zmítá
už musím jít dál“

„Zkoušet štěstí.
Osud má mnoho tváří,
tak snad ukáže nějakou veselejší.
Tedy mnoho štěstí a zdaru“

„I tobě příteli.
Určitě se ještě shledáme.“

„Kdo ví....“

E

přidáno 26.01.2008 - 09:47
Cesty osudu jsou nevyzpytatelné....
Hezké, k zamyšlení.....

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Setkání dvou samotářů. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Má povinnost
Předchozí dílo autora : Ach Alžběto

»jméno
»heslo
registrace
» autoři online
Gorwor, Idara, Jan Urban, Mlčeti Zlato
» narozeniny
vacko [7]
» řekli o sobě
shane řekl o Nikytu :
Milá, temperamentní a okouzlující dívka, se kterou se dá bavit prakticky o všem. Má rozsáhlé zájmy i všestranné znalosti a obdivuhodnou inteligenci. Skvěle veršuje česky i anglicky a nemá problém s plynulým přechodem mezi těmito jazyky. Svého času mne poctila svým přátelstvím i důvěrou a zahrnula mne spoustou informací i veselých historek. Náš kontakt spíš připomínal running commentary! Byl jsem rádcem, důvěrníkem, arbitrem ve věcech života i prvním kritikem některých dílek. Někdy jsem se dost zapotil, protože mé znalosti mají díry a mé IQ , ač slušné, na Menzu nestačí... Milá Veroniko! Nevím, kdy a kde se zas potkáme, ale chci Ti poděkovat za všechny ty krásné chvilky tady s Tebou. Bavily mne veselé historky ze života psích slečen i z Tvého vlastního, nutila jsi mne přemýšlet o věcech, které by mne jinak míjely a řešit to, nač bych si jindy netroufal. Bylas má múza i inspirace, Tvá důvěra mne těšila i zavazovala. Well, přečetl jsem si s údivem, cos tu o mně prohlásila a na chvilku jsem ztratil řeč! Snad právě jen Tvá nepřítomnost v kritickém okamžiku zabránila globální katastrofě...;o)))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Patos

Krátké a mnohdy vtipné či šokující vystřihovánky ze života.

© 2018 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku