Opět jedna ze starších....Je to doznání dívce, která ho nikdy nečetla a nikdy číst nebude. Trefnější by bylo napsat smutné doznání. E
přidáno 19.01.2008
hodnoceno 3
čteno 1229(16)
posláno 0
Jsi krásnější než tisíc hvězd.
Než vše co člověk spatří.
Než všechny divy z všech mých cest.
Mé srdce tobě patří.

Jako duha v letní den,
kdy nebe nemá ani mrak.
Jako nejživější sen,
jenž uviděl můj zrak.

A možná ani netušíš
jak velkou máš moc.
Moje slzy usušíš
a zmizíš v temnou noc.

Párkrát už jsem tohle cítil
a párkrát byl jsem zklamán.
Cit ve mě se náhle vznítil
a já byl jsem klamán.

Ale já se nevzdávám.
Já již vím co chtít.
Co ve svých snách vídávám
to v náručím svém mít.

A tak, Alžběto, ti píšu
tyhle verše o lásce.
Naděj v sobě tajně dmýšu.
Štěstí mé je o sázce.

Já je píšu s vědomím,
že tě asi nenajdou.
Svojí touhu nezlomím
dokud city nezajdou.

A kdyby si je přeci četla
nezvíš z toho vůbec nic.
Na zem bys je pouze smetla
ze světla svých jasných svic.

E
přidáno 24.05.2012 - 19:33
rozumiem...
přidáno 23.01.2008 - 14:38
krásné vyznání...a to zakončení...to opravdu dojímá;)
přidáno 21.01.2008 - 23:15
ach jo... i když jsem ji už četla, stejně ji čtu znovu a znovu říkám, že je krásná... opravdu. dneska jsi mě rozplakal...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ach Alžběto : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Setkání dvou samotářů.
Předchozí dílo autora : Já ztratil jsem tě

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku