Moře se topí v poušti sucha,
za sto let se nikterak nic nezměnilo,
žádná sprcha.
Usychají i polní květy,
slunce, to už zhasne taky,
mraky se zavírají na obloze,
závidí mlíku na podlaze.
Ze světla lampičky co krášlí mi zrak,
cítím tohle zrovna tak.
Sucho bez kapky vody,
tisíckrát tolik přání
a více marné škody.
Kdy přestaneme litovat,
že máme schopnost chybovat?
za sto let se nikterak nic nezměnilo,
žádná sprcha.
Usychají i polní květy,
slunce, to už zhasne taky,
mraky se zavírají na obloze,
závidí mlíku na podlaze.
Ze světla lampičky co krášlí mi zrak,
cítím tohle zrovna tak.
Sucho bez kapky vody,
tisíckrát tolik přání
a více marné škody.
Kdy přestaneme litovat,
že máme schopnost chybovat?
28.10.2012 09:32
Fíha...nádherná ..kdy přestanu litovat , že mám schopnost chybovat ? Tak kdy už konečně ? Kdy ?
Není to snad výsadní právo lidí ? Není .... výsadní , ale právo to je , myslím ...
?? :))
Není to snad výsadní právo lidí ? Není .... výsadní , ale právo to je , myslím ...
?? :))
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.